Nejsledovanějším pořadem letošního září se stal seriál Docent. Česká televize těsně obhájila pozici nejsilnější televizní skupiny v univerzální cílové skupině 15+. Skupina Nova si udržela vedení v mladších diváckých kategoriích i v hlavním vysílacím čase.
Nejsledovanějším televizním pořadem letošního září se stala třetí řada seriálu Docent (ČT1). Díl vysílaný 20. září sledovalo v průměru 1,6 mil. diváků starších 15 let a jeho podíl překročil 38 %. Všechny tři díly třetí série měly v září nejvyšší sledovanost (v přehledu uvádíme jen díl s nejvyšší sledovaností). Následovala Kriminálka Anděl (Nova) a Televizní noviny (Nova). Sledovanost těchto pořadů překročila milionovou hranici. Ukazují to oficiální data ATO za měsíc září 2026.
Nejvyšší podíl na sledovanosti obhájila v září v celodenním podílu v univerzální skupině 15+ Česká televize (28,48 %), která zároveň meziročně zvýšila podíl o 0,6 procentního bodu. Ve skupinách 15-54 a 18-69 měla nejvyšší podíl skupina Nova. Meziročně svůj výsledek potvrdila, res. v 18-69 i výšila (+0,47 pb.). Skupina Nova měla zároveň nejvyšší podíly v hlavním vysílacím čase ve všech sledovaných diváckých kategoriích a svůj podíl zde navýšila.
Z jednotlivých stanic si v září nejlépe vedly v porovnání se stejným obdobím loňského roku ČT1 (+0,6 pb. na 16,02 % v CS 15+), Nova Cinema, která meziročně zvýšila podíl o 0,33 pb. na 3,43 % a Prima Love (+0,2 pb. na 2,22 %). Všechny uváděné hodnoty se vztahují ke skupině 15+.
Nelegální sledování filmů, seriálů a sportovních přenosů je ve Spojeném království rozšířenější, než by se mohlo zdát. Podle nové studie WPI Economics využívá nelegální streaming téměř třetina dospělé populace a mezi mladými lidmi dokonce více než polovina. Výzkum přitom ukazuje, že pirátství zdaleka není jen záležitostí sportovních fanoušků. Významnou roli hrají také sociální sítě, cena obsahu a v neposlední řadě pohodlí diváků.
Rozsah nelegálního streamování a chování jeho uživatelů podrobně mapuje britská studie The Price of Piracy: Hidden Costs of Illegal Streaming to the UK Economy. Její výsledky ukazují výrazné rozdíly v diváckých návycích podle věku a složení domácnosti, ale také podle toho, jaký obsah lidé vyhledávají a jakými cestami se k němu dostávají. Zajímavý je rovněž rozpor mezi postoji diváků a jejich skutečným chováním. Část uživatelů totiž považuje pirátství za eticky nesprávné, přesto se ho nehodlá vzdát.
Nelegálně streamuje téměř třetina dospělé populace
Podle výsledků průzkumu sledovalo během předchozích tří měsícůobsah prostřednictvím nelegálních zdrojů 31 % dospělých obyvatel Spojeného království. Celkem 27 % respondentů tímto způsobem získávalo přístup k filmům a televizním pořadům a 18 % ke sportovním přenosům. Tyto skupiny se částečně překrývají, protože někteří respondenti sledují nelegálně oba druhy obsahu. Autoři studie zároveň odhadují, že nelegální streaming využívá přibližně 16,8 milionu lidí.
Pro většinu z nich přitom nejde o výjimečnou aktivitu. Alespoň jednou měsíčně sleduje obsah nelegálně 76 % aktivních nelegálních diváků a téměř polovina, konkrétně 46 %, tak činí každý týden. Nelegální streaming je tedy pro značnou část jeho uživatelů pravidelnou součástí konzumace audiovizuálního obsahu.
Autoři průzkumu pracovali s poměrně širokou definicí pirátství. Zahrnuli do ní sledování filmů, televizních pořadů a sportovních přenosů prostřednictvím neoficiálních internetových stránek, sdílecích a torrentových služeb, streamovacích zařízení využívaných k přístupu k neoficiálním zdrojům i sociálních sítí. Do definice zařadili rovněž využívání VPN pro přístup k obsahu dostupnému pouze v jiných zemích.
Pirátství je nerozšířenější mezi mladými lidmi
Nelegální streaming je nejrozšířenější mezi nejmladšími dospělými. Ve věkové skupině 18–24 let jej využívá 51 % respondentů. Mezi lidmi ve věku 25–34 let se podle grafu studie tento podíl pohybuje přibližně kolem 40 % a ve skupině 35–44 let kolem 35 %. Ve věkové skupině 45–54 let se podíl nelegálních diváků pohybuje kolem 22 %. S rostoucím věkem pak výrazně klesá: mezi lidmi ve věku 55–64 let dosahuje 15 % a u osob starších 65 let už jen 11 %.
Zajímavá souvislost se ukázala také mezi využíváním nelegálních streamovacích zdrojů a složením domácnosti. V domácnostech s dětmi do deseti let uvedlo nelegální sledování 40 % respondentů. V domácnostech bez dětí to bylo pouze 23 %. Graf studie současně ukazuje, že v domácnostech s dětmi do 18 let činil podíl nelegálních diváků přibližně 35 %. Výzkum tak naznačuje souvislost mezi přítomností dětí a vyšším využíváním neoficiálních zdrojů obsahu, sám o sobě však nevysvětluje její příčiny.
Zdroj: The Price of Piracy, WPI Economics
Filmy a televizní pořady nelegálně sleduje více diváků než sportovní přenosy
Přestože bývá pirátství často spojováno především s nelegálními přenosy sportovních událostí, britský průzkum přinesl poněkud jiný obraz. Filmy a televizní pořady nelegálně sleduje 88 % aktivních nelegálních diváků, zatímco živé sportovní přenosy 3 z pěti diváků, tj. 60 %. Samotné televizní pořady uvedlo 72 % nelegálních diváků a filmy 69 %. Jednotlivé kategorie se přitom překrývají, protože jeden divák může sledovat více druhů obsahu.
Mezi nelegálními diváky televizních pořadů dominují dramatické žánry, které uvedlo 56 % respondentů z této skupiny. Následují komediální a zábavní pořady s 52 %, reality show s 34 % a dokumentární tvorba s 32 %. Nelegální streaming se tak netýká pouze největších filmových hitů nebo exkluzivních sportovních událostí, ale zasahuje široké spektrum běžné televizní nabídky.
Výrazné rozdíly se objevují také mezi muži a ženami. Dramatickou tvorbu nelegálně sleduje 62 % žen, které využívají pirátské zdroje, oproti 44 % mužů z téže skupiny. U sportovních přenosů je poměr opačný: nelegální sledování sportu uvádí 63 % mužů využívajících nelegální streaming, ale pouze 26 % žen.
Pokud jde o jednotlivé sporty, jednoznačně vede fotbal. Z nelegálních diváků sportovního obsahu jej sleduje 91 %. S výrazným odstupem následují box se 40 %, formule 1 s 36 % a tenis s 34 %. Fotbal si přitom udržuje dominantní postavení také při zahrnutí legálních diváků: v tomto širším srovnání dosahuje 88 %, zatímco formule 1 37 % a box 34 %.
Podobné preference vykazuje i širší divácké publikum, do něhož studie zahrnula také uživatele sledující obsah výhradně z legálních zdrojů. V této skupině jsou nejpopulárnější filmy (68 %), následované dramatickou tvorbou (60 %) a komediálními a zábavními pořady (51 %). Výsledky tak naznačují, že preference uživatelů nelegálních zdrojů se v řadě ohledů podobají preferencím širšího publika.
Zdroj: Lukasz Wyrwik, Pixabay.com
Sociální sítě jsou nejčastější cestou k nelegálnímu obsahu
Překvapivé výsledky přinesla také analýza způsobů, jimiž se diváci k pirátskému obsahu dostávají. Nejčastější cestou nejsou specializované pirátské weby ani upravené streamovací přístroje, ale sociální sítě. Přístup k nelegálnímu obsahu jejich prostřednictvím uvádí 54 % aktivních nelegálních diváků. Naproti tomu neoficiální internetové stránky využívá ke streamování či stahování obsahu 28 % aktivních nelegálních diváků a přístup prostřednictvím zakoupených zařízení či nelegálních předplatných služeb uvádí 26 %.
Méně rozšířenými způsoby jsou stahování prostřednictvím torrentů nebo cloudových sdílecích služeb, které využívá 15 % nelegálních diváků, a nelegální nákup přihlašovacích údajů či hesel k legálním službám, který uvádí 7 %. Tyto způsoby se mohou překrývat, protože uživatelé nemusí být omezeni pouze na jednu metodu získávání obsahu.
Autoři studie upozorňují na důležitý rozdíl ve vnímání jednotlivých způsobů pirátství. Získávání obsahu prostřednictvím upravených zařízení nebo placených neoficiálních IPTV služeb může uživateli připadat zjevněji problematické. Naproti tomu sledování neautorizovaného obsahu na sociálních sítích se podobá běžnému každodennímu chování. Divák si proto podle autorů nemusí vždy uvědomovat, že také tímto způsobem přistupuje k pirátskému obsahu.
Pirátství odsuzují i někteří piráti
Výzkum se nezabýval pouze diváckými návyky, ale také postoji k nelegálnímu sledování. Mezi lidmi, kteří nelegální streaming nevyužívají, ho 73 % považuje za eticky nesprávný, ale stejný názor má i 42 % aktivních nelegálních diváků. Významná část uživatelů pirátských zdrojů si tedy uvědomuje etickou problematičnost svého jednání, přesto se ho nevzdává.
Důležitou roli hraje především cena. Mezi zdůvodněními nelegálního sledování uvádí studie nejčastěji finanční výhodnost pirátských zdrojů oproti legálním alternativám, kterou zmiňuje 38 % nelegálních diváků. Dalších 31 % své chování ospravedlňuje pohodlím, 24 % snahou vyhnout se předplatnému a 15 %obtížnou dostupností některých druhů obsahu ve Spojeném království.
Tyto odpovědi ukazují, že finanční úspora není jediným faktorem. Vedle ceny hraje roli také uživatelské pohodlí a možnost dostat se k požadovanému obsahu. Pro část diváků tedy může být nelegální alternativa atraktivní nejen proto, že je levnější, ale i proto, že jim připadá jednodušší nebo dostupnější než legální nabídka.
Zdroj: GettyImages.com
Rozpor mezi přesvědčením a skutečným chováním ilustruje další výsledek výzkumu. Více než polovina z těch 42 % nelegálních diváků, kteří pirátství sami považují za eticky nesprávné, přesto uvádí, že v něm pravděpodobně bude pokračovat. Samotné přesvědčení o nesprávnosti nelegálního sledování tedy ještě neznamená ochotu změnit divácké návyky.
Britská studie tak vykresluje digitální pirátství jako rozšířenou a pravidelně využívanou formu přístupu k audiovizuálnímu obsahu, která je nejvýraznější mezi mladými diváky, ale zdaleka se neomezuje jen na ně. Její výsledky zároveň ukazují, že snaha o omezení nelegálního streamování nemůže spoléhat pouze na morální argumenty. Chování diváků ovlivňuje také cena, dostupnost obsahu a pohodlí, které jednotlivé způsoby sledování nabízejí.
O studii: Studii The Price of Piracy: Hidden Costs of Illegal Streaming to the UK Economy vypracovala britská poradenská společnost WPI Economics ve spojení s iniciativou BeStreamWise. Dokument se zabývá rozsahem a podobou nelegálního streamování filmů, televizních pořadů a sportovních přenosů ve Spojeném království, jeho ekonomickými dopady, riziky pro diváky a možnostmi omezení digitálního pirátství. Studie vychází mimo jiné z průzkumu agentury JL Partners mezi 2 501 respondenty, který proběhl od 3. do 11. února 2026. Vedle výsledků průzkumu využívá také další statistické a odborné zdroje a vlastní ekonomické modely k odhadu finančních a hospodářských dopadů pirátství.
Na nedávném sympoziu o digitálním pirátství pořádaném Americkou obchodní komorou se přední odborníci shodli, že digitální pirátství se vyvinulo v mnohem širší hrozbu, která dnes zasahuje spotřebitele, firmy i národní bezpečnost.
Jaci McDole, výkonná ředitelka pro oblast autorského práva a kreativity v Global Innovation Policy Center při Americké obchodní komoře, ve svém příspěvku na webu Komory upozorňuje, že digitální pirátství bylo dlouhá léta vnímáno především jako problém porušování autorských práv. Podle ní je však dnes takové pojetí příliš úzké.
„Nelegální streamovací web, falešná internetová lékárna, podvodný e-mail vydávající se za banku nebo zařízení umožňující pirátský příjem obsahu připojené k domácí síti mohou na první pohled působit jako zcela odlišné problémy. Ve skutečnosti jsou však stále častěji propojeny stejnou kriminální logikou: zneužít důvěryhodné značky, nalákat spotřebitele na pohodlí nebo úsporu, zneužít digitální infrastrukturu a proměnit neoprávněně získanou pozornost v příjmy, data a přístup,“
uvádí.
„Právě proto musí politická debata o pirátství dohnat současný vývoj. Otázkou pro tvůrce politik již není, zda pirátství poškozuje tvůrce a držitele práv. O tom existují důkazy po desítky let. Naléhavější otázkou je, zda jsou naše nástroje pro vymáhání práva, právní rámce a partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem připraveny na svět, v němž pirátství funguje jako vstupní brána k podvodům, malwaru, organizovanému zločinu a aktivitám zahraničních aktérů,“ dodává.
Jonathan Burks, senior viceprezident Americké obchodní komory pro oblast veřejné politiky, uvedl:
„Duševní vlastnictví představuje jednu z největších konkurenčních výhod Spojených států. Autorská práva, patenty, ochranné známky a obchodní tajemství podporují inovace, zajišťují miliony pracovních míst a umožňují firmám všech velikostí konkurovat a růst.“
Ochrana této konkurenční výhody vyžaduje pochopení celého ekosystému, který je v sázce. Když se digitální krádeže stávají jednoduššími, rychlejšími a sofistikovanějšími, jejich dopady nekončí u společnosti, jejíž obsah, značka nebo produkt byly odcizeny. Spotřebitelé jsou vystavováni podvodům. Malé podniky čelí zneužívání své identity a poškození pověsti. Legitimní trhy ztrácejí důvěru a zločinecké sítě získávají další zdroje.
Tom Galvin, výkonný ředitel organizace Digital Citizens Alliance, popsal tento posun jednoznačně:
„[Digitální] pirátství se z dobře známé újmy způsobované tvůrcům rozšířilo v rostoucí hrozbu pro spotřebitele a malé podniky a zároveň v nástroj, který mohou státní aktéři i teroristé využívat ve svůj prospěch.“
Tento vývoj by měl změnit i způsob, jakým je k pirátství přistupováno. Web nabízející odcizený zábavní obsah může zároveň sloužit k šíření malwaru. Podvodná komunikace vydávající se za banku může být součástí širší strategie zneužívání značky. Web prodávající padělané léky může cílit přímo na zranitelné pacienty. Nejde o izolovaná porušení pravidel odehrávající se na okraji internetu. Jde o obchodní modely postavené na klamání, masovém rozsahu a využívání slabých míst ve vymáhání práva.
Napříč jednotlivými odvětvími se opakuje stejný vzorec. Zločinci se rychle přizpůsobují. Opakovaně využívají stejnou infrastrukturu, přesouvají své aktivity mezi platformami a těží z roztříštěnosti informací i pomalé koordinace. Úzce zaměřená a izolovaná reakce proto bude za vývojem hrozeb vždy zaostávat.
Fabrico Vayra, partner v advokátní kanceláři Morgan Lewis, poukázal na nedostatky ve spolupráci:
„Všichni čelíme stejným problémům, často pracujeme se stejnou infrastrukturou nebo se stejným typem vazeb, a přesto spolu o nich nemluvíme, případně nespolupracujeme a nesdílíme informace způsobem, který by byl pro ostatní skutečně přínosný.“
Digitální kriminalita nerespektuje hranice jednotlivých odvětví, a ani strategie jejího potírání proto nemůže být těmito hranicemi omezena. Finanční instituce, telekomunikační společnosti, farmaceutické firmy, tvůrci obsahu, technologické platformy a orgány činné v trestním řízení často vidí pouze různé části téže zločinecké činnosti. Lepší sdílení informací, užší vztahy s vyšetřovateli a důslednější koordinace napříč sektory mohou pomoci proměnit roztříštěné signály v konkrétní a využitelné poznatky.
Totéž platí i pro státní správu. Orgány činné v trestním řízení se na pirátství stále častěji dívají v širších souvislostech, které zahrnují kybernetickou kriminalitu, podvody, narušování infrastruktury a přeshraniční organizovanou trestnou činnost. To je důležité, protože digitální pirátskou operaci může být obtížné postihnout jednou cestou, zatímco prostřednictvím jiného právního nebo vyšetřovacího nástroje může být zranitelná. Cílem by proto mělo být využití všech dostupných zákonných prostředků.
Anand Patel, seniorní právník sekce pro počítačovou kriminalitu a duševní vlastnictví při Ministerstvu spravedlnosti USA, vysvětlil, jak se mohou ekonomické modely těchto schémat překrývat:
„Digitální piráti se buď snaží získávat čistě příjmy z reklamy, nebo mají část příjmů z reklamy a zároveň získávají peníze od kybernetických útočníků, takže dostávají podíl za každého uživatele, který se prostřednictvím daného kybernetického schématu stane obětí útoku.“
Taková realita vyžaduje politické a právní nástroje schopné narušit infrastrukturu, která digitální kriminalitu umožňuje, nikoli pouze trestat pachatele až poté, co již byli spotřebitelé a podniky poškozeni.
Patel zároveň zdůraznil význam mezinárodní spolupráce a praktického narušování zločinecké infrastruktury:
„Snažíme se mnohem úžeji spolupracovat se zahraničními partnery z orgánů činných v trestním řízení… Pokud se nám nepodaří dostat samotné pachatele, můžeme alespoň narušit infrastrukturu, kterou využívají.“
Právě zde se stávají zásadními silná partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Firmy často zaznamenají hrozbu jako první. Orgány činné v trestním řízení disponují pravomocemi a nástroji, které podniky nemají. Tvůrci politik pak mohou pomoci zajistit, aby právní rámec umožňoval rychlé zásahy, účinnou koordinaci a skutečně citelné důsledky pro pachatele.
Ryan DiAndrea z agentury Homeland Security Investigations upozornil, že vyšetřovatelé již svůj přístup mění:
„Agenti v terénu začínají o digitálním pirátství skutečně přemýšlet jinak a hledají nové způsoby, jak k těmto případům přistupovat.“
Tato změna uvažování by měla ovlivnit i širší politickou agendu. Digitální pirátství již není okrajovou otázkou inovační ekonomiky. Představuje test toho, zda jsou Spojené státy schopny chránit myšlenky, značky, produkty a důvěryhodné digitální kanály, které firmám umožňují konkurovat a spotřebitelům bezpečně se pohybovat v online prostředí.
Řešením není jediné opatření v oblasti vymáhání práva ani jeden nový nástroj. Podle McDole je zapotřebí moderní strategie boje proti pirátství založená na spolupráci, narušování zločinecké infrastruktury, odpovědnosti a rychlosti reakce.
Britská protipirátská organizace FACT uvedla, že její letní zásahy proti nelegálnímu streamování vedly k trestům odnětí svobody, zatčením i finančním postihům pro provozovatele a uživatele nelegálních streamovacích služeb. Tři nedávné případy se týkaly aktivit, které dohromady vynesly přibližně 1,4 milionu liber.
Nejzávažnější z nich se týkal osmašedesátiletého Milana Ibrahima z hrabství Lancashire. Ten byl v srpnu odsouzen k šesti a půl roku vězení poté, co během tří let vydělal téměř jeden milion liber provozováním nelegální služby pro streamování televizního vysílání.
Službu původně odhalila organizace FACT, která případ následně předala policejní jednotce pro boj s trestnou činností v oblasti duševního vlastnictví (Police Intellectual Property Crime Unit, PIPCU). Služba poskytovala obsah zákazníkům ve Spojeném království i v zahraničí, včetně britských občanů žijících mimo zemi. Vyšetřování londýnské City of London Police vedlo k zabavení a odstavení 80 streamovacích serverů v Chorley.
Bez příslušného oprávnění byl prostřednictvím služby dále šířen mimo jiné obsah BBC, ITV, Sky a Premier League.
Samostatné vyšetřování, které FACT zahájila v lednu 2023, odhalilo osmatřicetiletého Craiga Austina z Whistonu v hrabství Merseyside jako osobu stojící za službou prodávající neoprávněné předplatné prémiových televizních kanálů.
Austin službu provozoval déle než pět let a utržil jejím prostřednictvím 205 000 liber. FACT své závěry předala policii v Merseyside v dubnu 2025 a o čtyři měsíce později byl na základě soudního příkazu proveden zásah.
Austin se přiznal k trestným činům souvisejícím s podvodem a k držení majetku pocházejícího z trestné činnosti. Byl odsouzen k 32 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky. Současně mu bylo uloženo 150 hodin neplacených veřejně prospěšných prací a účast na rehabilitačních programech.
Ve třetím případě odsoudil korunní soud ve Swansea Michaela Barrowa ke třem letům a dvěma měsícům vězení poté, co se přiznal ke třem trestným činům podvodu.
Barrow pokračoval v prodeji nelegálního IPTV předplatného a zařízení Fire TV Stick s předinstalovaným nelegálním obsahem i poté, co v roce 2021 obdržel výzvu k ukončení této činnosti. Jeho službu využívalo téměř 2 000 zákazníků a vynesla mu více než 200 000 liber.
Žalobu podala Premier League za podpory organizace FACT a týmu pro hospodářskou kriminalitu regionální jednotky pro boj s organizovaným zločinem TARIAN.
Tyto tři nelegální služby dohromady vygenerovaly přibližně 1,4 milionu liber.
Případy přicházejí v době, kdy provozovatelé televizního vysílání, držitelé sportovních vysílacích práv a orgány činné v trestním řízení pokračují ve snaze narušovat samotnou infrastrukturu a distribuci pirátských IPTV služeb, namísto toho, aby se soustředili pouze na blokování jednotlivých streamů.
Podle výzkumu společnosti WPI Economics, který si objednala iniciativa BeStreamWise, způsobuje pirátství v oblasti sportovních přenosů, filmů a televizního obsahu britské ekonomice každoročně ztrátu příjmů ve výši nejméně 1,35 miliardy liber. Podle autorů studie tato částka odpovídá přibližně 10 400 pracovním místům.
Manažer vyšetřování organizace FACT Nick Sumner uvedl, že případ Craiga Austina ukazuje, jak mohou „vyšetřování založená na zpravodajských informacích a úzká spolupráce s orgány činnými v trestním řízení“ pomoci odhalit provozovatele nelegálních služeb a postavit je před soud.
Letní vymáhání práva se přitom neomezovalo pouze na provozovatele IPTV služeb. Případy vedené organizací FACT proti provozovatelům hospod ve Staffordshiru a Walesu vedly k tomu, že jim soudy za nelegální vysílání stanice Sky Sports uložily pokuty a náhradu nákladů v celkové výši přesahující 29 000 liber.
Vyšetřování pokračuje také v Merseyside, kde byli ve dnech 25. a 26. června zatčeni čtyři muži na základě sdílení zpravodajských informací mezi organizací FACT a policií v Merseyside. V rámci operace zaměřené na podezřelé streamovací služby, které podle vyšetřovatelů zásobovaly tisíce zákazníků, bylo provedeno šest domovních prohlídek a dalších zásahů na základě soudních příkazů.
FACT a společnost Sky mezitím rozšířily své aktivity v oblasti vymáhání práva také do Irska. Deseti podezřelým prodejcům IPTV v hrabstvích Carlow, Cork, Dublin, Kildare, Galway, Laois a Limerick byla po společném vyšetřování doručena právní upozornění.
Osobám podezřelým z poskytování neoprávněného přístupu k prémiovým televizním kanálům, filmům a živým sportovním přenosům byly zaslány výzvy k okamžitému ukončení této činnosti. Kampaň zároveň upozorňuje uživatele pirátských IPTV služeb, že informace o zákaznících získané během vyšetřování mohou být předány příslušným úřadům.
FACT uvádí, že při vyšetřování kombinuje informace z otevřených zdrojů a lidských zdrojů s údaji o platbách, digitálními stopami a analýzou zabavených zařízení. Důkazy shromážděné organizací mohou následně sloužit jako podklad pro policejní vyšetřování, trestní stíhání nebo další kroky při vymáhání práva ve prospěch provozovatelů televizního vysílání a držitelů práv.
Najít pirátský stream, požádat o jeho odstranění a zakročit proti jeho provozovateli zůstává důležitou součástí ochrany obsahu. V době nelegálního šíření živých přenosů ale samotná reakce často přichází příliš pozdě. Studie Omdia Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention proto doporučuje doplnit tradiční ochranné mechanismy o preventivní nástroje, které dokážou část útoků zastavit ještě předtím, než se obsah dostane do nelegální distribuce.
Studie Omdia z července 2026 upozorňuje, že ochrana založená pouze na následném vyhledávání a odstraňování nelegálního obsahu už nedokáže držet krok s moderním pirátstvím. Cílem proto nemá být opuštění tradičních ochranných opatření, ale jejich doplnění o zabezpečení, které dokáže část útoků zastavit dříve v distribučním řetězci.
Reaktivní ochrana zasahuje až poté, co útok začal
Boj proti pirátství byl dlouhodobě založen především na reakci: nelegální obsah bylo třeba odhalit, požádat o jeho odstranění a případně pokračovat dalšími právními nebo technickými kroky. Tento přístup má stále své místo, Omdia ale upozorňuje, že současné formy pirátství dokážou využívat jeho omezení. Jednotlivé tradiční způsoby ochrany mají podle studie své slabiny:
Systémy podmíněného přístupu (CAS) lze obcházet například klonováním přístupových karet nebo sdílením klíčů.
DRM chrání digitální obsah před neoprávněným přehráváním, video však může být zachyceno ve chvíli, kdy už bylo oprávněně dešifrováno.
Žádosti o odstranění nelegálního obsahu narážejí na rychlost: obsah může být znovu zveřejněn dříve, než je původní kopie odstraněna.
Zásahy platforem, obchodů s aplikacemi a poskytovatelů internetu mohou pirátskou službu odstranit, její provoz se však může přesunout jinam.
Sledování pirátských streamů v reálném čase odhaluje krádež až poté, co už začala. U živého sportu tak může zásah přijít příliš pozdě.
Každý z těchto nástrojů má tedy své limity, jichž dokážou piráti využívat. U reaktivních opatření je navíc zásadním omezením čas: zásah přichází až poté, co se obsah začal nelegálně šířit. Právě proto je podle Omdia potřeba doplnit je o prevenci.
Dnešní útok nemíří jen na samotné video
Současné pirátství může napadat několik částí distribučního řetězce současně – aplikace, přihlašovací údaje nebo infrastrukturu, přes kterou se obsah k divákovi dostává. Zabezpečit pouze samotné video proto nestačí.
Výrazným příkladem je zneužití sítě pro distribuci obsahu (CDN). Útočník může získat platný přístupový token, tedy digitální údaj opravňující k přístupu, a jeho prostřednictvím odebírat stream přímo z infrastruktury legitimního provozovatele. Ochrana proto musí ověřovat nejen to, zda má uživatel právo obsah sledovat, ale také zda požadavek skutečně přichází z oficiální a nezměněné aplikace.
Zdroj: Omdia
Část útoků je potřeba zastavit ještě před distribucí
Základní změna spočívá v tom, že provozovatelé nemají pouze čekat, až bude obsah odcizen a bude nutné jej následně dohledávat. Část útoků je možné zastavit už při pokusu o získání obsahu.
Omdia vyzdvihuje čtyři hlavní prvky ochrany nové generace:
Multi-DRM – řídí šifrování a oprávněné přehrávání napříč různými zařízeními a technologiemi DRM.
Forenzní digitální vodoznaky – umožňují zpětně určit zdroj úniku a přesněji zacílit následný zásah.
Zabezpečení aplikace – odhaluje a blokuje neoprávněné úpravy aplikace nebo zneužití přístupových údajů.
Ověřování aplikace – kontroluje, zda o obsah žádá legitimní a chráněná aplikace, a pomáhá bránit zneužití přístupových údajů a distribuční infrastruktury.
Multi-DRM tvoří základní ochranu, digitální vodoznaky mají především reaktivní úlohu, zatímco zabezpečení a ověřování aplikace posouvají ochranu směrem k prevenci.
Technologie DRM zůstává základem, sama o sobě ale nestačí
Moderní systémy Multi-DRM umožňují centrálně spravovat šifrování a licence pro různé technologie DRM a typy zařízení. Tvoří tak základní ochrannou vrstvu v prostředí, kde poskytovatel distribuuje obsah na velké množství různých platforem.
Celková ochrana musí zahrnovat také aplikaci, přístup k obsahu i komunikaci se serverovými systémy.
Digitální vodoznaky pomáhají určit zdroj úniku
Při forenzním označování obsahu pomocí digitálních vodoznaků se do videa vloží identifikační údaj, podle něhož lze zpětně určit zdroj konkrétního úniku. Vodoznak tedy sám o sobě krádeži nezabrání, ale pomáhá zjistit, odkud nelegální kopie nebo stream pochází, a přesněji zacílit následný zásah.
Omdia zároveň upozorňuje, že některé metody mají zejména u živého vysílání své limity. Pokud se identifikační údaj vkládá přímo v aplikaci uživatele, závisí spolehlivost této ochrany také na zabezpečení samotné aplikace. Jednotlivé vrstvy ochrany jsou tedy vzájemně propojené.
Součástí ochrany se stává i samotná aplikace
S rozvojem streamingu se část zabezpečení přesouvá přímo do aplikací používaných na zařízeních, která provozovatel služby nespravuje. Samotné znečitelnění programového kódu přitom podle Omdia nestačí. Aplikace musí být chráněna také proti neoprávněným úpravám a zneužití komunikace se serverovými systémy.
Další vrstvu ochrany představuje řízení přístupu a ověřování klientské aplikace. Systém nekontroluje jen oprávnění uživatele, ale také to, zda požadavek přichází z oficiální a nezměněné aplikace. Tím může blokovat upravené aplikace, zneužití přístupových údajů i neoprávněné čerpání streamu z distribuční sítě CDN. Ochrana tak zasahuje ještě před samotnou nelegální distribucí.
Prevence nemá reakci nahradit, ale zvýšit její účinnost
Preventivní a reaktivní ochrana podle Omdia nejsou dvě konkurenční strategie. Pokud zabezpečení aplikací a řízení přístupu zastaví část útoků předem, sníží se počet útoků, které se dostanou až do fáze nelegální distribuce. Reaktivní nástroje pak lze využívat cíleněji a účinněji.
Jde tedy především o změnu logiky obrany: co lze, zastavit předem; co projde, rychle identifikovat; a co se dostane do nelegální distribuce, co nejrychleji odstranit.
Žádná ochrana nevydrží beze změny navždy
Omdia zároveň upozorňuje, že žádný bezpečnostní mechanismus nelze považovat za trvale neprolomitelný. Útočníci mohou DRM, digitální vodoznaky i ochranu aplikací postupně analyzovat a hledat způsoby jejich obejití. Rozhodující je proto schopnost ochranné mechanismy průběžně měnit a obnovovat.
Bezpečnost se tím stává nepřetržitým procesem, nikoli jednorázovým opatřením. Čím rychleji dokáže poskytovatel ochranné mechanismy aktualizovat, tím obtížnější je opakovaně využívat jednou nalezenou slabinu.
Od ochrany videa k ochraně celého distribučního řetězce
Závěrečné doporučení Omdia proto není postaveno na jediné technologii. Poskytovatelé by měli prověřit, zda jejich stávající ochrana odolává současným typům útoků, zejména zneužití CDN, přístupových údajů a aplikací, a tradiční reaktivní nástroje doplnit o preventivní vrstvy. Nejde už jen o to pirátský stream co nejrychleji najít a odstranit. Stále důležitější je zastavit útok ještě předtím, než se obsah dostane do nelegální distribuce.
O studii: DokumentNext-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention vydala v červenci 2026 analytická společnost Omdia. Jeho autory jsou Rob Gallagher, hlavní analytik pro spotřebitelské technologie a služby, a Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost. Studie vznikla na objednávku společnosti Verimatrix a zaměřuje se kromě proměny pirátství v éře streamingu také na důvody, proč je podle autorů nutné stále více kombinovat tradiční reaktivní nástroje ochrany obsahu s preventivními bezpečnostními mechanismy. Analýza vychází z průběžného výzkumu Omdia v oblastech televize a online videa, digitálního obsahu, spotřebitelského chování, kybernetické bezpečnosti a podnikových technologií. Spotřebitelská data použitá ve studii zahrnují mimo jiné online průzkum z listopadu 2025 mezi 21 806 lidmi ve věku 18–64 let v Austrálii, Brazílii, Francii, Německu, Japonsku, Mexiku, Španělsku, Velké Británii a USA. Údaje o důvodech využívání neautorizovaného videa vycházejí z odpovědí 4 499 respondentů ve stejných devíti zemích.
Program Kreativní Evropa MEDIA slaví v roce 2026 své 35. výročí. Od svého vzniku v roce 1991 hraje klíčovou roli v rozvoji evropského filmového a audiovizuálního průmyslu a podporuje tvůrce, producenty, distributory a publikum evropských děl.
Program MEDIA již více než tři desetiletí přispívá ke zvyšování kulturní rozmanitosti evropské kinematografie a posilování spolupráce mezi evropskými zeměmi. Program podporuje rozvoj trhu, umožňuje mezinárodní distribuci evropských produkcí a pomáhá evropským audiovizuálním společnostem budovat si konkurenceschopné a udržitelné postavení na globálním trhu.
Česká republika se programu účastní od roku 2002.
Soutěžte o evropské filmy!
Kancelář KE MEDIA pořádá ve spolupráci s DaFilms.cz soutěž35 let = 35 filmů pro vás na Facebooku o 35 filmů podpořených programem KE MEDIA. Soutěž o vouchery na evropské filmy ke shlédnutí online probíhá každé pondělí a po trvá až do konce roku 2026.
35 let podpory evropského audiovizuálního obsahu
Od svého vzniku sleduje tato složka dva klíčové cíle: podporu kulturní rozmanitosti Evropy a posílení konkurenceschopnosti evropského audiovizuálního průmyslu.
Část MEDIA se neustále přizpůsobuje vyvíjejícímu se trhu – vývoji nových technologií, novým distribučním modelům a vyvíjejícím se způsobům, jakými diváci konzumují obsah. V současné době se podpora rozšiřuje nejen na film a televizi, ale i na videohry, imerzivní projekty (XR), inovace a nové formy produkce a distribuce obsahu.
Program MEDIA zůstává jedním z nejdůležitějších nástrojů podporujících rozvoj evropského audiovizuálního sektoru – a to jak v Evropě, tak i mimo ni. Ve světě dynamických technologických a tržních změn program pomáhá udržovat evropské příběhy v pohybu a oslovovat nové publikum.
CANAL+ a LALIGA podepsaly strategickou dohodu o boji proti pirátství, která se vztahuje na téměř 50 zemí v Evropě, subsaharské Africe a na Haiti. Rozšiřují tak své dlouhodobé obchodní vztahy o koordinovanou spolupráci zaměřenou na potírání nelegálního streamování sportovního obsahu.
V rámci dohody si vysílatel a španělská fotbalová liga budou sdílet informace, koordinovat postupy při vymáhání práv a spojí své technologické a provozní know-how v boji proti pirátským sítím působícím na více trzích.
Partnerství navazuje na dlouhodobou distribuci soutěží LALIGA prostřednictvím CANAL+ ve Francii, dalších evropských zemích, Africe a na Haiti. Nově však spolupráce přesahuje oblast vysílacích práv a rozšiřuje se také na ochranu sportovního obsahu.
Obě organizace uvedly, že pirátství se stalo jednou z největších hrozeb pro sportovní odvětví, protože snižuje příjmy, které podporují kluby, rozvoj mládeže i investice do výroby sportovních přenosů. Zároveň upozornily, že nelegální streamovací služby vystavují uživatele rizikům, mezi něž patří malware, podvody a krádeže osobních údajů.
Generální ředitel CANAL+ Maxime Saada uvedl, že rozsah dohody odráží význam, který společnost boji proti pirátství přikládá. Dodal, že spojení odborných znalostí obou organizací posílí jejich schopnosti při prosazování práv, a vyzval i další subjekty ze sportovního a audiovizuálního odvětví, aby podnikly podobné kroky.
Prezident LALIGA Javier Tebas uvedl, že proti pirátství nelze účinně bojovat, pokud budou jednotlivé organizace postupovat samostatně. Podle něj partnerství propojí technologie, zpravodajské informace a provozní zkušenosti s cílem chránit hodnotu soutěží LALIGA, investice vysílatelů i dlouhodobou udržitelnost fotbalu.
Televizní a streamingový trh dál roste, jeho ekonomika je ale čím dál napjatější. Zatímco náklady na prémiový obsah a sportovní práva zůstávají vysoké, růst trhu stále více táhnou streamingové modely, které přinášejí nižší příjem na jednoho diváka. Studie Omdia Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention proto upozorňuje, že pirátství už nelze vnímat jen jako technický nebo právní problém. Stále výrazněji ovlivňuje příjmy, provozní náklady i návratnost investic do obsahu.
Studie, kterou analytická společnost Omdia publikovala v červenci 2026, nahlíží na problém pirátství z hlediska širší proměny ekonomiky televizního a online video trhu. Poskytovatelé služeb musí na jedné straně financovat drahý program a prémiová práva, na druhé straně čelí tlaku na ziskovost a změnám struktury příjmů. Právě v tomto prostředí se podle Omdia role ochrany obsahu mění a posouvá z pozice podpůrné bezpečnostní funkce mezi strategická obchodní témata.
Ekonomický rozměr problému umocňuje i to, kdo pirátský obsah využívá. Omdia upozorňuje, že téměř polovina nejvíce platících a nejangažovanějších diváků patří zároveň mezi nejaktivnější konzumenty pirátského obsahu. Pirátství tak výrazně zasahuje i publikum, které má pro poskytovatele služeb mimořádnou obchodní hodnotu.
Trh sice roste, ale mění se struktura příjmů
Na první pohled vypadají vyhlídky odvětví poměrně příznivě. Omdia předpokládá, že celosvětové příjmy televizního a prémiového online video trhu vzrostou z přibližně 504 miliard dolarů v roce 2025 na více než 560 miliard dolarů v roce 2030. Samotný růst celkové hodnoty trhu ale nevypovídá o všem. Důležité je také to, odkud nové příjmy přicházejí.
Příjmy z předplatného placené televize a reklamy v lineárním televizním vysílání podle studie klesají. Růst se naopak stále více soustřeďuje do reklamou podporovaných streamingových tarifů a dalších formátů online videa, které v průměru generují nižší výnos na jednoho diváka. Celkový trh tedy může dál růst, přestože část tohoto růstu pochází z obchodních modelů, které na jednotlivém uživateli vydělávají méně.
Níže uvedený graf zachycuje vývoj globálních příjmů televizního a prémiového online videotrhu v letech 2018–2030 a rozlišuje placenou televizi, reklamu v lineární televizi, placené prémiové online video a reklamu v prémiovém online videu.
Zdroj: Omdia
Tyto změny jsou pro debatu o pirátství velmi důležité. Poskytovatelé se kromě dalšího růstu stále více soustřeďují také na ziskovost a schopnost své publikum efektivně monetizovat. Ochrana příjmů z obsahu tak má v době, kdy je ekonomika celého odvětví pod rostoucím tlakem, tak neustále nabývá na významu.
Za prémiový obsah se stále platí vysoké částky
Náklady se přitom neustále zvyšují. Omdia očekává, že výdaje velkých mediálních skupin na programový obsah dosáhnou v roce 2026 rekordních 203 miliard dolarů a do roku 2030 vzrostou na 211 miliard dolarů.. Samotná práva na živé sportovní přenosy mají z této částky v roce 2030 představovat 73 miliard dolarů.
Pro poskytovatele tak vzniká náročná kombinace: obsah, kterým potřebují získávat a udržovat diváky, zůstává velmi drahý, zatímco stále větší část příjmů vzniká v prostředí s nižším výnosem na jednoho uživatele.. Pirátství se tedy netýká jen otázky, komu obsah patří, ale také toho, zda se miliardové investice do tohoto obsahu vůbec dokážou dostatečně vrátit.
Zdroj: Omdia
Graf ukazuje globální výdaje předních mediálních skupin na televizní a videoobsah v letech 2016–2030, rozdělené na sport, nakupovaný obsah a vlastní tvorbu. Společně s předchozím grafem dobře ilustruje základní ekonomický tlak: mění se struktura příjmů, náklady na obsah však zůstávají vysoké.
Sport je mimořádně cenný – a také nákladný
Vysoké výdaje na sportovní práva mají podle Omdia jasnou ekonomickou logiku. Sport pomáhá získávat nové předplatitele a snižuje jejich odchody. Protože se většina sportovních přenosů sleduje živě, dokáže navíc v jednom okamžiku soustředit masové publikum, které je mimořádně hodnotné pro reklamu a sponzoring.
Vývoj cen sportovních práv sice není ve všech zemích stejný (v některých jejich růst zpomaluje, zatímco jinde zrychluje), ale pro provozovatele zůstává sport jednou z nejvýznamnějších položek rozpočtu. O to citelnější jsou dopady pirátství živých přenosů: je zasažen obsah, do kterého poskytovatelé investují mimořádně vysoké částky s očekáváním, že jim přivede nové předplatitele a přinese příjmy z reklamy a sponzoringu.
U živého sportu rozhodují minuty
Omdia označuje živý restreaming za jednu z určujících hrozeb současné éry pirátství. Živý obsah je v reálném čase nelegálně šířen prostřednictvím pirátských služeb pro CTV, sociálních platforem, specializovaných webů a aplikací. Právě zde je podle studie finanční riziko nejvyšší a možnosti reaktivního zásahu nejomezenější. V době, kdy je vydána žádost o odstranění nelegálního streamu, může být zápas už u konce a příslušné výnosy ztraceny. Pirátství zde tedy zasahuje produkt právě ve chvíli, kdy má pro držitele práv nejvyšší obchodní hodnotu.
Když náklady na pirátský stream nese i provozovatel
Ještě názorněji ilustruje studie ekonomické dopady na příkladu zneužití distribuční infrastruktury legitimního poskytovatele, takzvaného CDN leechingu. Útočníci mohou získat odcizené přístupové tokeny z legitimních aplikací a jejich prostřednictvím odebírat stream přímo ze sítě provozovatele. Obsah se tak k neplatícím divákům může dostávat prostřednictvím stejné infrastruktury, kterou poskytovatel financuje pro své zákazníky.
Podle Omdia má takové zneužití trojí dopad. Provozovateli rostou náklady na datový provoz, protože platí za distribuci obsahu neplatícím divákům právě ve chvílích nejvyšší zátěže. Současně může zvýšená zátěž zhoršovat kvalitu služby pro legitimní předplatitele. A třetím důsledkem je nižší návratnost investice do prémiového obsahu. Pirátství tedy nejen snižuje návratnost investic do prémiového obsahu, ale zároveň může přímo zvyšovat provozní náklady.
Ochrana obsahu se přesouvá z IT do strategického řízení
Rostoucí ekonomický význam pirátství se podle Omdia odráží také v prioritách samotných mediálních společností. Více než polovina technologických manažerů u televizních, filmových, sportovních a online video poskytovatelů považuje ochranu obsahu – zahrnující například digitální watermarking, nástroje proti pirátství, zabezpečení aplikací nebo omezení neoprávněného sdílení přístupových údajů – za velmi významnou obchodní výzvu.
Ochrana obsahu se tím dostává na podobnou úroveň jako další zásadní témata mediálního odvětví, například zavádění umělé inteligence, migrace do cloudu nebo sbližování tradičního televizního vysílání a streamingu. Její role se tak mění: nejde už pouze o zabezpečení přenosů, ale stále více také o ochranu příjmů, investic do obsahu a ekonomiky samotné služby.
Tento posun potvrzují také investiční plány. Omdia ve svém průzkumu mezi 171 manažery s rozhodovací pravomocí v oblasti IT u televizních, filmových, sportovních a online video poskytovatelů sledovala technologické priority a očekávaný vývoj výdajů v následujících 12 až 18 měsících. Ochrana obsahu se v tomto srovnání řadí mezi oblasti s vysokou investiční prioritou a zároveň rostoucími výdaji. V dynamice investic předstihuje například uživatelský zážitek, správu předplatitelů nebo systémy pro vyhledávání a doporučování obsahu.
Zdroj: Omdia
Graf ukazuje, že ochrana obsahu patří zároveň mezi vysoce prioritní investiční oblasti a oblasti, v nichž poskytovatelé očekávají další růst výdajů.
Ochrana obsahu se stává součástí ochrany investic
V prostředí rostoucích nákladů na obsah, tlaku na marže a pirátských služeb, které dnes dokážou konkurovat i uživatelským zážitkem, se mění i pohled na samotné zabezpečení. Pokud je ochrana obsahu vnímána jen jako technická nákladová položka, její obchodní přínos může snadno zůstat stranou. Omdia však problém vidí jinak: ochrana obsahu je čím dál více také ochranou výnosů a investic do produktu, za který provozovatel zaplatil.
Proto doporučuje poskytovatelům televizních služeb a online videoslužeb, aby ochranu obsahu vnímali jako strategickou prioritu. Podinvestování této oblasti s sebou podle studie nese riziko ztráty nejen příjmů, ale také diváků, které měly investice do prémiového obsahu oslovit a udržet. Z tohoto pohledu už boj proti pirátství není jen otázkou zabezpečení obsahu, ale také ochrany obchodního modelu služby.
Samotná reaktivní opatření však už podle studie nestačí. Moderní pirátství dokáže využívat jejich limity a zejména u živého obsahu přichází reaktivní zásah často příliš pozdě. Má-li ochrana příjmů skutečně fungovat, musí se část obrany přesunout od následného hledání a odstraňování nelegálního obsahu k prevenci – tedy k zabránění tomu, aby útočník obsah vůbec získal a mohl jej dál distribuovat. Právě tomuto posunu od reakce k prevenci se bude věnovat třetí díl série.
O studii: Dokument Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention vydala v červenci 2026 analytická společnost Omdia. Jeho autory jsou Rob Gallagher, hlavní analytik pro spotřebitelské technologie a služby, a Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost. Studie vznikla na objednávku společnosti Verimatrix a zaměřuje se kromě proměny pirátství v éře streamingu také na důvody, proč je podle autorů nutné stále více kombinovat tradiční reaktivní nástroje ochrany obsahu s preventivními bezpečnostními mechanismy. Analýza vychází z průběžného výzkumu Omdia v oblastech televize a online videa, digitálního obsahu, spotřebitelského chování, kybernetické bezpečnosti a podnikových technologií. Spotřebitelská data použitá ve studii zahrnují mimo jiné online průzkum z listopadu 2025 mezi 21 806 lidmi ve věku 18–64 let v Austrálii, Brazílii, Francii, Německu, Japonsku, Mexiku, Španělsku, Velké Británii a USA. Údaje o důvodech využívání neautorizovaného videa vycházejí z odpovědí 4 499 respondentů ve stejných devíti zemích.
Většina Čechů se domnívá, že reklama nemá zásadní vliv na množství vypitého alkoholu. Za největší problémy spojené s alkoholem považují řízení pod vlivem, prodej alkoholu nezletilým a nedostatečné vymáhání platných pravidel. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos pro Radu pro reklamu.
Většina Čechů si nemyslí, že reklama zásadně ovlivňuje množství vypitého alkoholu. Za největší problémy spojené s alkoholem naopak považují řízení pod vlivem a prodej alkoholu nezletilým. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos pro Radu pro reklamu, který zjišťoval postoje veřejnosti ke konzumaci alkoholu, regulaci a samoregulaci reklamy.
Podle výsledků průzkumu považuje polovina respondentů vliv reklamy na množství zkonzumovaného alkoholu za nulový nebo pouze nepatrný. Pouze šest procent dotázaných označilo reklamu za rozhodující faktor ovlivňující spotřebu alkoholu.
Průzkum zároveň ukázal, že veřejnost za nejzávažnější problémy spojené s alkoholem považuje především rizikové chování a nedodržování stávajících pravidel. Za závažný problém označilo 92 % respondentů řízení pod vlivem alkoholu. Následuje prodej alkoholu osobám mladším 18 let a nadměrná konzumace alkoholu, které jako problematické vnímá shodně 87 % dotázaných. Konzumaci alkoholu nezletilými považuje za závažný problém 85 % respondentů a nedostatečnou kontrolu dodržování zákonů při prodeji alkoholu 82 %.
Tomu odpovídají i preference navrhovaných opatření. Největší podporu získaly častější policejní kontroly řidičů zaměřené na alkohol, které by uvítalo 42 % respondentů. Dále lidé podporují důslednější kontroly prodeje alkoholu nezletilým a přísnější postihy za porušování pravidel v této oblasti, obě opatření podpořilo 38 % dotázaných.
Pokud by se stát měl zaměřit pouze na jednu oblast, třetina respondentů by upřednostnila zpřísnění postihů za řízení pod vlivem alkoholu a častější namátkové kontroly. Dalších 25 % by se soustředilo na důslednější vymáhání pravidel při prodeji alkoholu nezletilým. Omezení reklamy na alkohol označilo za prioritu přibližně deset procent dotázaných.
Průzkum se zaměřil také na samoregulaci reklamy. Za smysluplný nástroj pro nastavování a kontrolu pravidel ji označilo 55 % respondentů. V oblasti reklamy na alkohol funguje samoregulace vedle zákonných pravidel a podle Rady pro reklamu umožňuje nastavovat přísnější standardy, než jaké vyžaduje legislativa.
Zdroj: Průzkum „Regulace konzumace alkoholu“, Ipsos pro Radu pro reklamu, srpen 2026, 1042 respondentů
Zdroj: Průzkum „Regulace konzumace alkoholu“, Ipsos pro Radu pro reklamu, srpen 2026, 1042 respondentů
Zdroj: Průzkum „Regulace konzumace alkoholu“, Ipsos pro Radu pro reklamu, srpen 2026, 1042 respondentů
Zdroj: Průzkum „Regulace konzumace alkoholu“, Ipsos pro Radu pro reklamu, srpen 2026, 1042 respondentů
Průzkum agentury Ipsos pro Radu pro reklamu byl realizován v srpnu 2026 na vzorku 1042 respondentů. Je ke stažení zde.
Umělou inteligenci dnes používají zhruba dvě třetiny dospělých Čechů. Přestože většina z nich k ní má pozitivní vztah, zůstává otázkou, nakolik mohou jejím odpovědím věřit. Podle výzkumu agentury STEM/MARK 60 % uživatelů AI postrádá jistotu, že výstup, který od nástroje dostanou, je skutečně správný. Uživatelé by proto podle výsledků průzkumu ocenili, kdyby AI dokázala jasněji rozlišovat mezi ověřenou informací, odhadem a situací, kdy si jednoduše není jistá.
AI má podle výzkumu pozitivní vztah u 85 % jejích uživatelů. Ti ji také využívají častěji a pro širší spektrum úloh, například při vyhledávání informací, získávání praktických rad, překladech, generování obrázků nebo práci s technickými informacemi. Lidé s negativním vztahem k AI ji naopak využívají méně často a pro užší okruh činností.
Důvěra není jen otázkou spokojenosti
Pochybnosti o správnosti odpovědí přitom nejsou problémem pouze těch, kteří mají k umělé inteligenci negativní vztah. Jistotu, že mohou výstupu AI věřit, postrádá 61 % uživatelů s pozitivním vztahem k AI. U negativně naladěných uživatelů je to 52 %.
Zajímavé je také spojení důvěry se spokojeností. Potřebu jistoty ohledně pravdivosti uvádí častěji lidé, kteří jsou s výstupy AI spokojení. Odpověď tedy může být pro uživatele užitečná a dobře formulovaná, přesto si nemusí být jistý, zda jsou v ní obsažené informace správné. Podle STEM/MARK se spokojenost výrazněji snižuje až v kombinaci pochybností o důvěryhodnosti a používání neaktuálních dat.
Uživatelé chtějí vědět, odkud odpověď pochází
Výsledky průzkumu ukazují také na zájem o větší transparentnost. Uživatelům by podle STEM/MARK pomohlo například rozlišení, zda AI informaci převzala ze zdroje, vypočítala ji, odvodila z dostupných údajů, zda jde o obecnou znalost, nebo pouze o odhad. Důležitá je také informace o tom, k jakému období se odpověď vztahuje a jak aktuální jsou použitá data.
Právě schopnost přiznat nejistotu může být jednou z cest, jak důvěru v AI posílit. Samotný odhad nejistoty ale není totéž jako ověření pravdivosti. Jazykové modely jsou trénované především k vytváření odpovědí, které odpovídají zadání a jsou pro uživatele užitečné a pravděpodobné. To však samo o sobě neznamená, že jsou také fakticky správné.
Kritické posouzení výstupů tak zatím zůstává na člověku, který AI používá. Právě ověření informací a schopnost rozpoznat případnou chybu proto zůstávají důležitou součástí práce s nástroji umělé inteligence.
Výzkum STEM/MARK proběhl v červenci 2026 prostřednictvím online dotazování na panelu National Sample. Zúčastnilo se ho 506 lidí reprezentujících internetovou populaci ve věku 18 a více let podle pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti obce bydliště.
Společnost Irdeto a specialista na analýzu blockchainových dat Chainalysis prohlubují své partnerství s cílem účinněji bojovat proti digitálnímu pirátství a kyberkriminalitě využívající kryptoměny.
Obě společnosti propojují analýzu blockchainových transakcí, narušování platebních toků a koordinaci s mezinárodními orgány činnými v trestním řízení. Zaměřují se přitom na nelegální IPTV služby, pirátské streamovací platformy a aktivity související s herním průmyslem.
Podle společnosti Irdeto může její tým Cyber Services využívat nástroj Chainalysis Reactor ke sledování kryptoměnových transakcí, identifikaci míst, kde dochází ke směně kryptoměn za běžné měny, a k mapování finančních vazeb mezi provozovateli pirátských služeb.
Partnerství přispělo také k operaci vedené Europolem v listopadu 2025, do níž se zapojily orgány činné v trestním řízení z více než 15 evropských zemí. V rámci akce bylo identifikováno 69 webů souvisejících s pirátstvím, vysledovány kryptoměnové transakce v hodnotě přibližně 55 milionů dolarů (46,9 milionu eur) a 25 nelegálních IPTV služeb bylo nahlášeno významným kryptoměnovým burzám za účelem omezení jejich činnosti.
Irdeto uvádí, že z jeho vyšetřování za uplynulý rok vyplývá, že kryptoměny nyní představují přibližně 20 % platebních metod nabízených provozovateli digitálního pirátství.
Mark Mulready, viceprezident divize Cyber Services společnosti Irdeto, uvedl, že kryptoměny se staly klíčovou součástí stále sofistikovanějšího kriminálního podnikání založeného na pirátství. Dodal, že partnerství umožňuje vyšetřovatelům „sledovat tok peněz“ a odhalovat sítě stojící za těmito aktivitami.
Podle společnosti Chainalysis jsou blockchainové transakce při použití vhodných analytických nástrojů velmi dobře dohledatelné. Vyšetřovatelé tak mohou identifikovat podezřelé transakční vzorce i kryptoměnové peněženky spojené s nelegální činností.
Obě společnosti uvádějí, že cílem jejich spolupráce je pomoci držitelům práv, vysílacím společnostem, sportovním ligám a streamovacím platformám narušovat fungování pirátských služeb jak na provozní, tak na finanční úrovni.
Lepší dostupnost legálních streamovacích služeb měla pirátství oslabit. Vývoj ale ukazuje něco jiného. Studie OmdiaNext-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to preventionukazuje, že neautorizované zdroje videa využívá více než pětina online dospělých, přičemž mezi sportovními fanoušky a nejaktivnějšími diváky je tento podíl ještě výrazně vyšší. Pirátství navíc doznalo technologické proměny a namísto složitých řešení pro zasvěcené čím dál častěji nabízí pohodlí a uživatelský zážitek, který se blíží legálním službám.
Studie, kterou analytická společnost Omdia publikovala v červenci 2026, vychází z paradoxu posledního desetiletí. Rozmach streamingu měl odstranit jednu z hlavních motivací k pirátství: obtížně dostupný nebo drahý obsah. Očekávalo se, že pokud bude mít divák filmy, seriály či sport k dispozici rychle, pohodlně a za přijatelnou cenu, hledání nelegální alternativy ztratí smysl. Data Omdia však ukazují, že tento předpoklad byl příliš optimistický.
Legální nabídka je širší, ale pirátství nezmizelo
Nabídka legálního streamingu skutečně dramaticky vzrostla. Omdia na konci roku 2025 evidovala více než 1 670 online videoslužeb ve 148 zemích, přičemž přes 600 z nich nabízelo živé sportovní přenosy. Navzdory této mimořádně široké nabídce však pirátství neustoupilo; podle Omdia se naopak zdá, že v mnoha zemích dále rostlo. Množství legálně dostupného obsahu tedy samo o sobě problém nevyřešilo.
Rozsah problému dobře ilustruje spotřebitelský průzkum, který Omdia v listopadu 2025 realizovala mezi 21 806 lidmi ve věku 18 až 64 let v devíti zemích. Celkem 21 % online dospělých uvedlo, že často streamují nebo stahují videa z neautorizovaných webů, aplikací či zařízení.
Nejvyšší míru pirátství vykazují nejangažovanější diváci
Nejvyšší hodnoty přitom studie zaznamenává právě u nejangažovanějšího publika. Mezi sportovními superfanoušky k pirátskému obsahu sahá 43 % respondentů a mezi superfanoušky využívajícími placenou televizi je to dokonce 46 %. Jinak řečeno: zatímco v celé sledované populaci sahá k neautorizovanému videu zhruba každý pátý, u jedné z komerčně nejcennějších skupin diváků se podíl blíží polovině. Pirátství tak není jen problémem publika, které za obsah nechce platit – výrazně zasahuje i skupiny s vysokým zájmem o prémiový placený obsah.
Zdroj: Omdia
Vzniká tím paradox: mezi nejaktivnější konzumenty nelegálního obsahu patří současně lidé, kteří mají k placenému audiovizuálnímu obsahu mimořádně silný vztah.
Studie tento trend ještě výrazněji ilustruje na Spojených státech, jednom z nejrozvinutějších streamingových trhů. Přístup k pirátskému obsahu přiznává 29 % online dospělých, ale mezi lidmi ve věku 18 až 24 let už jde o 41 %. U amerických sportovních superfanoušků s placenou televizí podíl podle Omdia přesahuje 61 %. Pirátství tedy není soustředěno pouze mezi zákazníky, kteří odmítají za video platit. Výrazně se překrývá s publikem, které za obsah platí a současně patří mezi jeho nejintenzivnější konzumenty.
Tento generační rozměr může mít dlouhodobý význam. Mladší publikum vyrostlo v prostředí, kde očekává prakticky okamžitý přístup k obsahu na vyžádání, a podle Omdia má nízkou toleranci k překážkám a roztříštěnosti legálního streamingového trhu. Jak bude tato skupina postupně vstupovat do období nejvyšších příjmů a spotřeby, návyky, které si vytváří dnes, mohou ovlivňovat podobu pirátství i v příštím desetiletí.
Pirátské služby už nekonkurují jen cenou, ale také pohodlím
Motivace vedoucí k pirátství bývá v odvětví často zjednodušována na prosté „divák nechce platit“. Podle dat Omdia je to však mnohem složitější. Nejčastěji uváděným důvodem pro využívání neautorizovaného videa byla snadnost nalezení obsahu. V průzkumu mezi 4 499 respondenty, kteří uvedli využívání neautorizovaných zdrojů, označilo snadnější nalezení obsahu za důvod 33,1 % dotázaných. Naproti tomu 24 % uvedlo, že za obsah nechce platit, a 22,2 % považovalo ostatní možnosti za příliš drahé.
U sportovního publika je rozdíl ještě zřetelnější. Snadnější nalezení obsahu jako důvod uvedlo 34,6 % sportovních fanoušků a 36,5 % sportovních fanoušků využívajících placenou televizi. Naproti tomu podíl těch, kteří jako hlavní důvod uvedli prostou neochotu zaplatit, klesá v těchto skupinách na 19,8 %, respektive 15,9 %. Studie navíc uvádí, že mezi sportovními superfanoušky označují snadný přístup za primární motiv téměř čtyři z deseti pirátských diváků. Pro legální poskytovatele je to nepříjemná zpráva: nelegální služby jim nekonkurují pouze cenou, ale také pohodlnější cestou k obsahu.
Zdroj: Omdia
To zároveň vysvětluje zdánlivý rozpor mezi rekordním množstvím legálních služeb a přetrvávajícím pirátstvím. Větší počet platforem sice znamená širší nabídku, nicméně fragmentace může v praxi znamenat pro diváka i nutnost zjišťovat, která služba vlastní práva ke konkrétnímu filmu, seriálu nebo sportovní soutěži, spravovat více předplatných a pohybovat se mezi několika aplikacemi. Studie přímo upozorňuje na nízkou toleranci mladších diváků vůči této fragmentaci a zároveň ukazuje, že jednoduchost nalezení obsahu patří mezi hlavní výhody nelegálních zdrojů.
Od hacknuté karty k aplikaci v chytré televizi
Změnil se ovšem nejen zákazník, ale i technologie samotného pirátství. V éře klasické placené televize byl problém do značné míry hardwarový. Operátor kontroloval zařízení, přes které zákazník k obsahu přistupoval, takže byl relativně jasně vymezený prostor, který bylo třeba zabezpečit. Typickým útokem byla manipulace se set-top boxem, klonování karty nebo jiná forma neoprávněného přístupu k vysílanému signálu. S nástupem dalších internetových distribučních technologií však vznikaly nové možnosti zneužití a ochrana obsahu se s každou další etapou komplikovala.
Omdia rozděluje vývoj pirátství do několika technologických etap. Před rokem 2000 bylo typickou formou pirátství neoprávněné získávání přístupu k televiznímu vysílání. Přibližně v letech 2000–2005 se s rozvojem internetu rozšířilo masové sdílení souborů prostřednictvím peer-to-peer sítí a internetových úložišť. Zhruba v období 2010–2015 následovalo obcházení DRM, překódování a kopírování obsahu z legitimních streamovacích služeb a jeho další šíření. V závěru druhého desetiletí, přibližně v letech 2017–2019, se začaly výrazně prosazovat placené nelegální IPTV služby distribuované prostřednictvím aplikací, které svým fungováním stále více připomínaly legitimní produkty. Současnou fázi, která začíná kolem roku 2020, studie označuje jako „pirátství jako služba“. To znamená, že obsah, zejména živé sportovní přenosy a další události, je ve vysoké kvalitě redistribuován v reálném čase napříč různými platformami.
Zdroj: Omdia
Klíčovým bodem této proměny se staly platformy CTV (Connected TV) a streamovací aplikace. Technologie, která uživatelům výrazně usnadnila přístup k legitimním streamovacím službám, poskytla stejné možnosti i službám nelegálním. Omdia odhaduje, že pirátství prostřednictvím aplikací a zařízení dnes představuje většinový a dále rostoucí podíl neautorizované konzumace videa. Útočná plocha se tak posunula z omezeného počtu operátorem spravovaných zařízení do světa miliard zařízení, nad nimiž poskytovatel obsahu nemá přímou kontrolu.
„Streaming proměnil pirátství z hardwarového útoku v softwarově definovanou kyberbezpečnostní výzvu.“
Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost, Omdia
Když pirátská služba vypadá jako legitimní
Z pohledu běžného diváka se tím situace výrazně mění. Pohodlí, kvalita a prostředí přizpůsobené televizní obrazovce podle Omdia pomohly posunout pirátství od specializovaných webů a nástrojů směrem k běžnému spotřebitelskému chování. Studie například popisuje nelegální IPTV jako placené předplatitelské služby distribuované prostřednictvím aplikací, které nabízejí uživatelský zážitek podobný legitimním službám. Pohodlí, kvalita a prostředí přizpůsobené televizní obrazovce tak pomáhají posouvat pirátství z technologického okraje směrem k mainstreamovému spotřebitelskému chování.
Právě tento vývoj vytváří podmínky pro jednu z nejproblematičtějších forem současného pirátství – neautorizovaný restreaming živého obsahu. Sportovní přenos nebo jiná živá událost může být v reálném čase přeposílána prostřednictvím pirátských CTV služeb, specializovaných webů a aplikací nebo sociálních platforem. Čas přitom pracuje proti držiteli práv. U filmu či seriálu může mít smysl nelegální kopii odstranit i s určitým zpožděním. U fotbalového zápasu je hodnota zásahu po závěrečném hvizdu dramaticky nižší. Jak studie upozorňuje, než se podaří pirátský přenos odstranit, může být zápas už u konce a jeho ekonomická hodnota pro držitele práv je nenávratně ztracena.
Streaming pirátství neporazil. Pomohl mu změnit pravidla hry
Podle studie Omdia se pirátství po nástupu streamingových služeb výrazně proměnilo. Z hardwarově orientovaného útoku v relativně uzavřených distribučních systémech vznikl softwarový, cloudový a multiplatformní problém. A zatímco dříve vyžadoval pirátský obsah jisté technické znalosti a kompromisy v oblasti pohodlí, dnes mohou některé nelegální služby co do uživatelského zážitku konkurovat těm legálním.
To mění i otázku, kterou by si provozovatelé streamingových služeb měli klást. Nestačí pouze zjišťovat, zda je legální obsah dostatečně levný. Data naznačují, že stejně důležité může být, zda jej zákazník dokáže snadno najít, získat k němu přístup a sledovat jej bez zbytečných překážek. Současně je nutno počítat s pirátskou distribucí, která technologicky využívá stejné prostředí aplikací, připojených zařízení a internetové infrastruktury jako legální streaming. Pirátství se tak stává zároveň otázkou uživatelského zážitku i kybernetické bezpečnosti.
O studii: Dokument Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention vydala v červenci 2026 analytická společnost Omdia. Jeho autory jsou Rob Gallagher, hlavní analytik pro spotřebitelské technologie a služby, a Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost. Studie vznikla na objednávku společnosti Verimatrix a zaměřuje se kromě proměny pirátství v éře streamingu také na důvody, proč je podle autorů nutné stále více kombinovat tradiční reaktivní nástroje ochrany obsahu s preventivními bezpečnostními mechanismy. Analýza vychází z průběžného výzkumu Omdia v oblastech televize a online videa, digitálního obsahu, spotřebitelského chování, kybernetické bezpečnosti a podnikových technologií. Spotřebitelská data použitá ve studii zahrnují mimo jiné online průzkum z listopadu 2025 mezi 21 806 lidmi ve věku 18–64 let v Austrálii, Brazílii, Francii, Německu, Japonsku, Mexiku, Španělsku, Velké Británii a USA. Údaje o důvodech využívání neautorizovaného videa vycházejí z odpovědí 4 499 respondentů ve stejných devíti zemích.
