Co je autorské
dílo

Jde o výsledek tvůrčí činnosti a je jedinečné. Autorem se stává každý, kdo vytvoří nějaké autorské dílo. Může jít o film, seriál, hudbu, knihu, obraz, sochu, fotografii, počítačový program a další. Jejich vytvoření může trvat i několik let a tvůrce do něj investuje jak svůj čas, tak často i finance. Proto mají autorská díla speciální právní ochranu v zákoně v podobě autorských práv. Autorům přísluší za užití jejich díla patřičná odměna a právo rozhodovat o tom, jak je s jejich dílem nakládáno. Pokud autor někomu povolí nakládat s jeho dílem, uděluje mu licenci. Pokud někdo nakládá s dílem bez souhlasu autora, dochází k porušování autorských práv.

Co je autorské
právo

Autorské právo (anglicky copyright) chrání autorské dílo a jeho držiteli autorského práva dává exkluzivní právo k jeho používání. Držitel může autorské právo (resp. jeho část nazvanou jako autorské právo majetkové)  ke svému dílu převést za úplatu či bezúplatně. Autorská práva majetková se dědí, ale platí jen 70 let po smrti autora. Autorské právo je ošetřeno autorským zákonem – Zákon č. 121/2000 Sb., v platném znění.

Porušování
autorských práv

Internet velmi usnadnil přístup k některým autorským dílům. Vznikly například pirátské servery, které na internetu nabízejí filmy a seriály ke stažení (často bezplatně, ale mohou chtít i poplatek za stažení), ovšem bez toho, že by disponovaly autorskými právy k jejich užití. Dopouštějí se tak protiprávního jednáni. Tvůrci audiovizuálních děl, televizní společnosti, filmová studia a další přicházejí o zisk, na který mají nárok.

Autorské právo
a audiovizuální
obsah

Vývoj a výroba původního seriálu je podobně jako u filmu běh na dlouhou trať, od počáteční tvorby konceptu přes testování, výrobu a nasazení na televizní obrazovku nebo streamovací službu se jedná o více než rok, často klidně i několik let. Na celém procesu se podílí stovky lidí nejrůznějších profesí a náklady na jeden seriálový titul v jedné sezóně se pohybují v desítkách milionů korun, což je rozpočet srovnatelný s celovečerními filmy v kinech. Pro komerční televize je pak zásadní co nejvyšší sledovanost, tedy počet diváků, jejichž zásah monetizují v podobě reklamy. Dále jej pak mohou nabídnout online, buď zdarma s vysíláním reklamy či za poplatek.

O tyto zisky však televize kvůli pirátství přicházejí. Například jen během loňského roku přišla placená televize v Evropě podle zprávy  Audiovizuální antipirátské aliance (AAPA) kvůli nelegálnímu televiznímu pirátství o 3,21 miliardy eur.

Proč je internetové
pirátství nelegální?

Filmy, seriály či televizní pořady jsou nahrávány na nelegální úložiště (často mívají v názvu share, hell, rapid, ulož a podobně) bez souhlasu těch, kdo k nim drží práva (tvůrci, producenti či držitelé licencí), a ti pak přicházejí o příjmy, které jim z užití jejich díla náleží. Majitelé úložišť však na těchto dílech naopak vydělávají vybíráním poplatků za stahování či umisťováním reklamy. Dopouštějí se proto protiprávního jednání.

Na pozoru se ale musí mít i uživatelé, kteří si takový film či seriál stáhnou. Ačkoliv za určitých podmínek platí, že stahování pro vlastní potřebu není trestné (i když i na to se názory soudů rozcházejí, například judikatura Soudního dvora Evropské unie), určitě to není správné chování, protože takováto činnost jen  podporuje nelegální jednání majitelů úložišť a poškozuje vlastníky obsahu.

Zcela jistě ale uživatelé porušují zákon v případě stažení filmů z takzvaných torrentů, které jsou založené na principu peer-to-peer (tedy že data proudí přímo od jednotlivých uživatelů k dalším uživatelům). Trestné je pak také jakékoliv další sdílení a šíření staženého filmu včetně odkazu (linku) na něj.

Legální konzumace
obsahu

například filmů, seriálů, e-knih a audioknih, hudby (včetně jednotlivých písní), PC a jiných elektronických her aj.

Sleduj
legálně

Zdroje legálního online obsahu objevujte také na agorateka.eu

Výklad pojmů

Autorské dílo

Jde o výsledek tvůrčí činnosti a je jedinečné. Autorem se stává každý, kdo vytvoří nějaké autorské dílo. Může jít o film, seriál, hudbu, knihu, obraz, sochu, fotografii, počítačový program a další. Jejich vytvoření může trvat i několik let a tvůrce do něj investuje jak svůj čas, tak často i finance. Proto mají autorská díla speciální právní ochranu v zákoně v podobě autorských práv.

Číst více

Duševní vlastnictví

Duševním vlastnictvím se rozumí všechna výhradní práva přiznaná k duševním výtvorům. Dělí se na dvě kategorie: průmyslové vlastnictví, které zahrnuje vynálezy (patenty), ochranné známky, průmyslové vzory a modely a zeměpisná označení; a autorské právo, které zahrnuje umělecká a literární díla.

Číst více

Peer-to-peer (P2P)

Pojem pochází z IT prostředí a znamená doslova rovný s rovným. Jedná se o typ počítačových sítí, kdy spolu jednotliví klienti komunikují napřímo, tedy nikoliv prostřednictvím serveru. Velkou předností sítě peer-to-peer je to, že s rostoucím počtem klientů (respektive uživatelů) roste i přenosová rychlost. Uživatelé připojeni k síti tak mohou lehce sdílet jakákoliv data. Technologie P2P je často spojována s online pirátstvím, tedy s nelegálním sdílením a stahováním děl, která jsou chráněna autorskými právy. V přeneseném významu P2P označuje také služby, například finanční, kde lidé půjčují lidem.

Číst více

Uploader

Jako uploader je označován člověk, který na internet nahrává díla za účelem jejich dalšího stahování ostatními uživateli internetu. Takovéto jednání se posuzuje jako neoprávnění užití díla, a to bez rozdílu v motivaci uploadera. Zároveň je tak označován i program, který umožňuje spravování a sdílení souborů přes internet.

Číst více

Autorské právo

Chrání autorské dílo a držiteli autorského práva dává exkluzivní právo k jeho používání. Držitel může autorské právo (resp. jeho část nazvanou jako autorské právo majetkové) ke svému dílu převést za úplatu či bezúplatně. Autorské právo se dědí, ale platí jen 70 let po smrti autora.

Číst více

Embedování, framování

Embedování či framování znamená šíření děl prostřednictvím linků (odkazů) nebo prostřednictvím framů (rámečků). Ve společnosti koluje obecně rozšířený omyl, že je povolené a legální, ale není tomu tak. Tedy, není možné se z odpovědnosti za porušení autorského práva vyvinit jen proto, že není použit konkrétní soubor „nesoucí" dílo, ale „jen" proklik na něj.

Číst více

Pirátské servery

Fungují jako nelegální úložiště na internetu nabízejí filmy a seriály ke stažení (často bezplatně, ale mohou chtít i poplatek za stažení), ovšem bez toho, že by k nim disponovaly autorskými právy. Často mívají v názvu share, hell, rapid, ulož a podobně. Majitelé úložišť na těchto nelegálně nabízených dílech vydělávají vybíráním poplatků za stahování či umisťováním reklamy. Dopouštějí se proto protiprávního jednání.

Číst více

Uploadování

Uploadování neboli uložení díla na internet za účelem jeho stahování (download) ostatními uživateli internetu, se posuzuje jako neoprávněné užití díla, a to bez rozdílu v motivaci uploadera. Jinými slovy, z hlediska protiprávnosti není rozhodující, zda je uploadování prováděno za účelem dosažení zisku anebo zda se jedná o sportovní, zájmovou či společenskou motivaci.

V současné době se vedou desítky trestních řízení s uploadery různých úložišť, kteří tvrdí, že nevěděli, že dělají cokoli protiprávního, ať už si potřebovali přivydělat nebo třeba chtěli získat sympatie a podobně.

Číst více

Autorský zákon

Autorský zákon je zkrácený název zákona číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který byl přijat Parlamentem České republiky 7. dubna 2000 a nabyl účinnosti dnem 1. prosince roku 2000. Od té doby byl několikrát novelizován. Zákon upravuje autorskoprávní otázky včetně oblasti výkonu kolektivní správy autorských a souvisejících práv.

Číst více

Internetové pirátství

Neoprávněné užití (např. upload) filmů, seriálů, hudby a jiných autorských děl, zjednodušeně řečeno pirátství, je protiprávní.

Podle okolností může být postiženo podle norem občanského nebo dokonce trestního práva.

Číst více

Pirátství

Pirátství je jakékoliv nelegální nakládání s autorským dílem bez získání autorských práv (licence apod.) a znamená jejich porušení. Jedná se o uložení díla (filmů, seriálů, hudby) na internet (upload) za účelem jeho dalšího stahování (downland), ale i vkládání odkazů (embedování), které vedou k autorskému dílu. Podle okolností může být postiženo podle norem civilního nebo dokonce trestního práva.

Číst více

Warez

Jde o termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno nelegálně, zejména v rozporu s autorským právem. Slovo bylo vytvořeno z anglického slova wares (zboží, zřejmě v souvislosti se slovem softwares). Podle druhu bývá někdy warez rozdělován na gamez (počítačové hry), appz (aplikace), crackz (cracky) a také moviez (filmy). Nejčastějším způsobem šíření warezu je internet. S warezem je spojena dosti výrazná internetová subkultura a slovo warez se kromě označení samotných dat používá i pro tuto kulturu.

Číst více

Download (stahování děl)

Lidé jsou toho názoru, že pokud „jen" stahují pro vlastní potřebu, pak nejednají protiprávně. Ani tento závěr není zcela jednoznačný. U odborné veřejnosti, ale také v rozhodovací praxi soudů (např. rozhodnutí SDEU sp. zn. C-527/15) se prosazuje názor, že pokud uživatelé využijí propagované bezplatné dostupnosti autorsky chráněného obsahu na přehrávači (službě), není ani jednání těchto uživatelů v souladu se zákonem.

Číst více

Licence

Autor poskytuje licenční smlouvou oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci). Užít dílo na základě licence lze v původní, zpracované či jinak změněné podobě, určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, a to buď v omezeném, nebo neomezeném rozsahu, včetně určení užití díla co do teritoriálního rozsahu. Nabyvatel licence se zavazuje poskytnout za ni autorovi odměnu.

Existují také tzv. Creative Commons licence (CC). Tímto označením dávají autoři najevo, že jejich díla mohou být využívána zdarma za podmínek, které si určí. Nejčastěji to bývá užití k nekomerčním účelům.

Číst více

Torrenty

Tato nelegální úložiště obsahu jsou založená na principu peer-to-peer (tedy že data proudí přímo od jednotlivých uživatelů k dalším uživatelům). Stažení filmu z tohoto typu pirátského serveru tak znamená porušení zákona a trestné je pak také jakékoliv další sdílení a šíření staženého filmu včetně odkazu (linku) na něj.

Číst více

FAQ k tématice

Autorské právo chrání práva jednotlivých autorů k jejich autorským dílům (např. knihy, hudba, filmy, obrazy, apod.). Práva s autorským právem související jsou práva dalších osob, jimiž jsou např. výkonní umělci (t.j. hudebníci, zpěváci, herci, tanečníci…), výrobci zvukových záznamů, výrobci zvukově-obrazových záznamů, apod., kteří mají práva ke svým uměleckým výkonům, zvukovým záznamům, atd. Autorské právo je výlučné právo náležející autorovi, které chrání autorské dílo před neoprávněným užitím. V České republice může být autorem pouze fyzická osoba.

Ochrana autorských práv a práv souvisejících s autorským právem se po celém světě liší. Díky mezinárodním úmluvám a díky evropské legislativě (v rámci Evropské unie) jsou však do jisté míry mnohé autorskoprávní předpisy ve velkém množství zemí sjednoceny.

Autorská práva patří jednotlivým autorům. Autorem může být jen fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorská práva obsahují práva majetková a práva osobnostní. Výkon majetkových práv může být poskytnut jiné osobě formou licenční smlouvy a v případě smrti majetková práva přecházejí na dědice. Osobnostní práva trvají po dobu života autora, nejsou převoditelná a autor se jich platně nemůže vzdát. Pro určitá osobnostní práva platí ochrana i po smrti autora.
Autorská práva se podílí na celospolečenském rozvoji a jeho kulturní diverzitě a jsou nezbytným předpokladem pro budoucí ekonomický růst. Autorské právo hraje důležitou úlohu při rozvoji vzdělanosti a vědeckého bádání. Potenciální střet mezi zájmy široké veřejnosti (zájem na šíření děl a jejich veřejné dostupnosti) a zájmy konkrétního autora nebo autorů (zájem na ochraně autorských práv, zájem na užití díla na základě autorova svolení a zájem na spravedlivé odměně za užití děl) je řešen v českém autorském právu výjimkami a omezeními autorského práva, které v některých specifických případech umožňují široké veřejnosti užití díla bez souhlasu autora. České autorské právo neobsahuje pravidlo „fair use“.

K ochraně autorských práv v České republice není potřeba žádná forma registrace díla. Autorským zákonem je chráněno jakékoliv dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké. Takovéto dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. V případě fotografií, databází a počítačových programů je požadavek na originalitu nižší, postačuje, pokud jsou původní, to znamená, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Autorskoprávní ochrana fotografie vzniká, jakmile dojde k pořízení fotografie, nejsou zde žádné další formální požadavky.

Porušování autorských práv zjednodušeně řečeno vystihuje situaci, kdy nakládáme s autorským dílem v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Bude se nejčastěji jednat o užití díla bez souhlasu majitelů práv. V případě porušení autorských práv se můžeme samozřejmě dostat do „problematické“ situace. V případě takového porušení bude „uplatněn“ příslušný právní postih jako výsledek odpovídajícího soudního řízení. Obecně platí pravidlo: „neznalost zákona neomlouvá“, tudíž je jasné, že by si každý měl být vědom toho, zda v daném případě jedná v souladu s právem či nikoliv. Nevědomost týkající se porušení autorských práv by v určitých případech mohla být posuzována jako „polehčující okolnost“, která však danou osobu nevyviňuje.

Autorské dílo může být užito: 1) na základě sjednané licenční smlouvy s příslušným nositelem práv; 2) dále dle ustanovení zákona v případě tzv. zákonných licencí (výjimky a omezení); 3) dále lze s ohledem na osobnostní práva nakládat s tzv. dílem volným, u nějž již uplynula doba ochrany. Možnost použití citace je omezena na přesně vymezené podmínky uvedené v zákoně, jež jsou spojeny především s účelem užití citace. Nejde tedy říci, že jakékoliv užití autorova díla můžeme podřadit pod „citační výjimku“. Citace je obecně řečeno užití části zveřejněného díla či také užití drobného celého díla v zákonem stanoveném rozsahu a za zákonem stanovených podmínek. V případě citace je nutné uvést následující informace: jméno autora, název díla a zdroj.

Ne, nahrání domácího videa s hudbou, která je chráněna autorským právem a právy souvisejícími, na web s videy, a to bez zvláštního svolení nebo licence od nositele práv, by znamenalo porušení autorského práva k hudebnímu dílu a práv souvisejících k hudební nahrávce.

V případě, že je pořízena rozmnoženina díla pro osobní potřebu, tak zákon není porušován. Jedná se o výjimku z autorského zákona. Takto pořízenou kopii lze dále poskytnout členům své rodiny nebo blízkému příteli, pokud je takové poskytnutí rozmnoženiny osobního charakteru a neobchází účel osobního užití. Je však třeba říci, že v naší legislativě a ani v judikatuře není jednoznačná odpověď, takže vzhledem k tomu musíme konstatovat, že tato část odpovědi je založena pouze na akademické diskuzi a literatuře. Rozmnoženinu díla však nemůžeme šířit širšímu okruhu osob, např. prostřednictvím sítě internet, apod.

Dle výjimky obsažené v autorském zákoně je možné si pořídit kopii díla pro osobní potřebu. Český autorský zákona nestanoví „povahu zdroje” ani nespecifikuje, jaké technické prostředky můžeme použít. Stahovat z internetu je možné a to bez ohledu na technické prostředky, které použijeme. Je také jedno, zda stahujeme najednou celé dílo či zda dílo stahujeme po částech. Stále je však nutné hledět na zákonné výjimky z perspektivy tzv. třístupňového testu upraveného v § 29 českého autorského zákona. Obecně je pak ještě důležité respektovat tzv. technické prostředky ochrany, které mohou možnost určitého nakládání s dílem omezit (zvláště na internetu, kde neexistují výjimky týkající se účinných technických prostředků ochrany).

Účinné technické prostředky ochrany jsou technologiemi, zařízeními nebo součástkami, které jsou určeny k tomu, aby zabraňovaly nebo omezovaly úkonům ve vztahu k dílům, ke kterým nositel práv neudělil oprávnění. Jedná se v podstatě o typ ochrany, která omezuje přístupnost k autorským dílům. Zákon jasně stanoví, že kdokoliv kdo obchází technické prostředky ochrany, neoprávněně zasahuje do práva autorského. V tuzemském autorském zákoně existují určité výjimky,např. pokud je autor povinen dát svoje dílo k dispozici veřejnosti za účelem výkonu těchto výjimek. Nositelé práv mohou povolit (i přes to, že existují technické prostředky ochrany) užití díla v souladu s výjimkou spočívající v pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu. Nositelé práv mohou v takovém případě omezit počet kopií, které mohou být pořízeny. Pro užití na internetu má užití účinných technických prostředků ochrany absolutní platnost a to bez výjimky.

Tzv. náhradní odměny jsou odváděny v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu fyzické osoby, právnické osoby či podnikající fyzické osoby (možnost pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu) a pro jeho vlastní vnitřní potřebu . Náhradní odměny jsou placeny výrobci a dovozci nenahraných nosičů a přístrojů k zhotovování rozmnoženin a prostřednictvím kolektivních správců jsou odváděny autorům, výkonným umělcům a výrobcům. Obecně jsou náhradní odměny placeny z nenahraných nosičů a z přístrojů k zhotovování rozmnoženin. Náhradní odměny jsou rozdělovány na základě § 99e a na základě pravidel kolektivních správců – obecně by tato pravidla měla odrážet „popularitu“ jednotlivých uměleckých děl (prodeje, radiové žebříčky, atd.).

Filmy, seriály apod. lze stahovat či je sledovat on-line prostřednictvím webových stránek, které nabízejí obsah legálně. Na druhé straně mohou uživatelé získat tento obsah i prostřednictvím různých úložišť a stránek s embedovanými videy, které k tomuto šíření děl nemají příslušná oprávnění.

Uživatel není v případě stahování ani v případě streamingu odpovědný za porušování autorských práv, pokud tak však činí pouze pro svoji osobní potřebu – základem pro to je výjimka spočívající v užití díla pro osobní potřebu a dále také tzv. třístupňový test.

Pokud se autorská díla samovolně objevují v prostředí webových stránek či sociálních sítí a pokud toto uživatel nemůže ovlivnit, pak za takovýto obsah a za jeho zobrazování (a tedy za možný zásah do autorského práva) koncový uživatel nenese odpovědnost. Prostým odkazem na jinou webovou stránku, kde je autorské dílo umístěno, uživatel práva neporušuje. Na druhou stranu tzv. embeding by měl být posuzován specificky. České soudy v minulosti rozhodly, že embeding je považován za formu zpřístupňování díla veřejnosti a tedy formu užití autorského díla.

Autorská práva jako celek nelze převést. Autor může pouze poskytnout oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít (tj. licenci). To znamená, že je na autorovi, která práva a za jakých podmínek bude svoje dílo licencovat. Některé webové stránky mohou mít ve svých podmínkách ustanovení týkající se poskytnutí oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít. Podstatné je, zda se jedná o licenci výhradní či nevýhradní. V případě výhradní licence nemůže autor s dílem sám dále nakládat (není-li sjednán opak) a ani nemůže nikomu dalšímu poskytnout toto oprávnění. V případě nevýhradní licence může autor s dílem dále nakládat a také může poskytovat další licence. Výše uvedené se týká tzv. majetkových práv (např. právo užít dílo a svolit k užití díla). Tzv. práva osobnostní (např. právo na autorské označení, právo na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, právo zveřejnit dílo atd.) budou autorovi náležet i nadále, nejsou převoditelná a autor se jich platně nemůže vzdát.

Avatar se v prostředí sítě internet nejčastěji používá v podobě obrázku, fotky, určitého znaku apod. Jedná se tedy o vlastní vizuální ztvárnění uživatele, který v jím zvolené podobě vystupuje na internetových stránkách; na sociálních sítích; v prostředí chatu; v prostředí počítačové hry apod. Obrázky, fotky, vizuální ztvárnění určité postavy, loga, apod. jsou chráněny jako autorská díla autorským právem. Pokud tedy vizualizaci osoba neužívá pouze soukromě pro svoji potřebu, ale pravidelně s ní nakládá v prostředí sítě internet, kde si ji může od této osoby kdokoliv volně stáhnout, tak tato osoba v podstatě neoprávněně sděluje autorské dílo veřejnosti.

Pokud je dílo dostupné na internetu, tak by tak mělo být učiněno v souladu s právem. Jelikož je těžké rozlišit povahu a legálnost jednotlivých služeb, které díla nabízejí, je dobré být opatrný a v případě nejasnosti se případně obrátit na organizace, které se zabývají kolektivní správou či ochranou konkrétního druhu autorských děl (protipirátské organizace). V České republice se jedná např. o tyto organizace a kolektivní správce: Business Software Alliance (BSA); Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI); Česká protipirátská unie (ČPU); Dilia, divadelní, literární, audiovizuální agentura; OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s. Některé webové stránky také poskytují výčet legálních digitálních služeb, které může zákazník vyzkoušet. Například v případě hudby se jedná o webové stránky www.pro-music.org.

Příběhy pirátů