STUDIE OMDIA: PIRÁTSTVÍ V ÉŘE STREAMOVÁNÍ – VĚTŠÍ NABÍDKA LEGÁLNÍHO OBSAHU PROBLÉM NEVYŘEŠILA

Lepší dostupnost legálních streamovacích služeb měla pirátství oslabit. Vývoj ale ukazuje něco jiného. Studie Omdia Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention ukazuje, že neautorizované zdroje videa využívá více než pětina online dospělých, přičemž mezi sportovními fanoušky a nejaktivnějšími diváky je tento podíl ještě výrazně vyšší. Pirátství navíc doznalo technologické proměny a namísto složitých řešení pro zasvěcené čím dál častěji nabízí pohodlí a uživatelský zážitek, který se blíží legálním službám.

Studie, kterou analytická společnost Omdia publikovala v červenci 2026, vychází z paradoxu posledního desetiletí. Rozmach streamingu měl odstranit jednu z hlavních motivací k pirátství: obtížně dostupný nebo drahý obsah. Očekávalo se, že pokud bude mít divák filmy, seriály či sport k dispozici rychle, pohodlně a za přijatelnou cenu, hledání nelegální alternativy ztratí smysl. Data Omdia však ukazují, že tento předpoklad byl příliš optimistický.

Legální nabídka je širší, ale pirátství nezmizelo

Nabídka legálního streamingu skutečně dramaticky vzrostla. Omdia na konci roku 2025 evidovala více než 1 670 online videoslužeb ve 148 zemích, přičemž přes 600 z nich nabízelo živé sportovní přenosy. Navzdory této mimořádně široké nabídce však pirátství neustoupilo; podle Omdia se naopak zdá, že v mnoha zemích dále rostlo. Množství legálně dostupného obsahu tedy samo o sobě problém nevyřešilo.

Rozsah problému dobře ilustruje spotřebitelský průzkum, který Omdia v listopadu 2025 realizovala mezi 21 806 lidmi ve věku 18 až 64 let v devíti zemích. Celkem 21 % online dospělých uvedlo, že často streamují nebo stahují videa z neautorizovaných webů, aplikací či zařízení.

Nejvyšší míru pirátství vykazují nejangažovanější diváci

Nejvyšší hodnoty přitom studie zaznamenává právě u nejangažovanějšího publika. Mezi sportovními superfanoušky k pirátskému obsahu sahá 43 % respondentů a mezi superfanoušky využívajícími placenou televizi je to dokonce 46 %. Jinak řečeno: zatímco v celé sledované populaci sahá k neautorizovanému videu zhruba každý pátý, u jedné z komerčně nejcennějších skupin diváků se podíl blíží polovině. Pirátství tak není jen problémem publika, které za obsah nechce platit – výrazně zasahuje i skupiny s vysokým zájmem o prémiový placený obsah.

Zdroj: Omdia

Vzniká tím paradox: mezi nejaktivnější konzumenty nelegálního obsahu patří současně lidé, kteří mají k placenému audiovizuálnímu obsahu mimořádně silný vztah.

Studie tento trend ještě výrazněji ilustruje na Spojených státech, jednom z nejrozvinutějších streamingových trhů. Přístup k pirátskému obsahu přiznává 29 % online dospělých, ale mezi lidmi ve věku 18 až 24 let už jde o 41 %. U amerických sportovních superfanoušků s placenou televizí podíl podle Omdia přesahuje 61 %. Pirátství tedy není soustředěno pouze mezi zákazníky, kteří odmítají za video platit. Výrazně se překrývá s publikem, které za obsah platí a současně patří mezi jeho nejintenzivnější konzumenty.

Tento generační rozměr může mít dlouhodobý význam. Mladší publikum vyrostlo v prostředí, kde očekává prakticky okamžitý přístup k obsahu na vyžádání, a podle Omdia má nízkou toleranci k překážkám a roztříštěnosti legálního streamingového trhu. Jak bude tato skupina postupně vstupovat do období nejvyšších příjmů a spotřeby, návyky, které si vytváří dnes, mohou ovlivňovat podobu pirátství i v příštím desetiletí.

Pirátské služby už nekonkurují jen cenou, ale také pohodlím

Motivace vedoucí k pirátství bývá v odvětví často zjednodušována na prosté „divák nechce platit“. Podle dat Omdia je to však mnohem složitější. Nejčastěji uváděným důvodem pro využívání neautorizovaného videa byla snadnost nalezení obsahu. V průzkumu mezi 4 499 respondenty, kteří uvedli využívání neautorizovaných zdrojů, označilo snadnější nalezení obsahu za důvod 33,1 % dotázaných. Naproti tomu 24 % uvedlo, že za obsah nechce platit, a 22,2 % považovalo ostatní možnosti za příliš drahé.

U sportovního publika je rozdíl ještě zřetelnější. Snadnější nalezení obsahu jako důvod uvedlo 34,6 % sportovních fanoušků a 36,5 % sportovních fanoušků využívajících placenou televizi. Naproti tomu podíl těch, kteří jako hlavní důvod uvedli prostou neochotu zaplatit, klesá v těchto skupinách na 19,8 %, respektive 15,9 %. Studie navíc uvádí, že mezi sportovními superfanoušky označují snadný přístup za primární motiv téměř čtyři z deseti pirátských diváků. Pro legální poskytovatele je to nepříjemná zpráva: nelegální služby jim nekonkurují pouze cenou, ale také pohodlnější cestou k obsahu.

Zdroj: Omdia

To zároveň vysvětluje zdánlivý rozpor mezi rekordním množstvím legálních služeb a přetrvávajícím pirátstvím. Větší počet platforem sice znamená širší nabídku, nicméně fragmentace může v praxi znamenat pro diváka i nutnost zjišťovat, která služba vlastní práva ke konkrétnímu filmu, seriálu nebo sportovní soutěži, spravovat více předplatných a pohybovat se mezi několika aplikacemi. Studie přímo upozorňuje na nízkou toleranci mladších diváků vůči této fragmentaci a zároveň ukazuje, že jednoduchost nalezení obsahu patří mezi hlavní výhody nelegálních zdrojů.

Od hacknuté karty k aplikaci v chytré televizi

Změnil se ovšem nejen zákazník, ale i technologie samotného pirátství. V éře klasické placené televize byl problém do značné míry hardwarový. Operátor kontroloval zařízení, přes které zákazník k obsahu přistupoval, takže byl relativně jasně vymezený prostor, který bylo třeba zabezpečit. Typickým útokem byla manipulace se set-top boxem, klonování karty nebo jiná forma neoprávněného přístupu k vysílanému signálu. S nástupem dalších internetových distribučních technologií však vznikaly nové možnosti zneužití a ochrana obsahu se s každou další etapou komplikovala.

Omdia rozděluje vývoj pirátství do několika technologických etap. Před rokem 2000 bylo typickou formou pirátství neoprávněné získávání přístupu k televiznímu vysílání. Přibližně v letech 2000–2005 se s rozvojem internetu rozšířilo masové sdílení souborů prostřednictvím peer-to-peer sítí a internetových úložišť. Zhruba v období 2010–2015 následovalo obcházení DRM, překódování a kopírování obsahu z legitimních streamovacích služeb a jeho další šíření. V závěru druhého desetiletí, přibližně v letech 2017–2019, se začaly výrazně prosazovat placené nelegální IPTV služby distribuované prostřednictvím aplikací, které svým fungováním stále více připomínaly legitimní produkty. Současnou fázi, která začíná kolem roku 2020, studie označuje jako „pirátství jako služba“. To znamená, že obsah, zejména živé sportovní přenosy a další události, je ve vysoké kvalitě redistribuován v reálném čase napříč různými platformami.

Zdroj: Omdia

Klíčovým bodem této proměny se staly platformy CTV (Connected TV) a streamovací aplikace. Technologie, která uživatelům výrazně usnadnila přístup k legitimním streamovacím službám, poskytla stejné možnosti i službám nelegálním. Omdia odhaduje, že pirátství prostřednictvím aplikací a zařízení dnes představuje většinový a dále rostoucí podíl neautorizované konzumace videa. Útočná plocha se tak posunula z omezeného počtu operátorem spravovaných zařízení do světa miliard zařízení, nad nimiž poskytovatel obsahu nemá přímou kontrolu.

„Streaming proměnil pirátství z hardwarového útoku v softwarově definovanou kyberbezpečnostní výzvu.“

Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost, Omdia

Když pirátská služba vypadá jako legitimní

Z pohledu běžného diváka se tím situace výrazně mění. Pohodlí, kvalita a prostředí přizpůsobené televizní obrazovce podle Omdia pomohly posunout pirátství od specializovaných webů a nástrojů směrem k běžnému spotřebitelskému chování. Studie například popisuje nelegální IPTV jako placené předplatitelské služby distribuované prostřednictvím aplikací, které nabízejí uživatelský zážitek podobný legitimním službám. Pohodlí, kvalita a prostředí přizpůsobené televizní obrazovce tak pomáhají posouvat pirátství z technologického okraje směrem k mainstreamovému spotřebitelskému chování.

Právě tento vývoj vytváří podmínky pro jednu z nejproblematičtějších forem současného pirátství – neautorizovaný restreaming živého obsahu. Sportovní přenos nebo jiná živá událost může být v reálném čase přeposílána prostřednictvím pirátských CTV služeb, specializovaných webů a aplikací nebo sociálních platforem. Čas přitom pracuje proti držiteli práv. U filmu či seriálu může mít smysl nelegální kopii odstranit i s určitým zpožděním. U fotbalového zápasu je hodnota zásahu po závěrečném hvizdu dramaticky nižší. Jak studie upozorňuje, než se podaří pirátský přenos odstranit, může být zápas už u konce a jeho ekonomická hodnota pro držitele práv je nenávratně ztracena.

Streaming pirátství neporazil. Pomohl mu změnit pravidla hry

Podle studie Omdia se pirátství po nástupu streamingových služeb výrazně proměnilo. Z hardwarově orientovaného útoku v relativně uzavřených distribučních systémech vznikl softwarový, cloudový a multiplatformní problém. A zatímco dříve vyžadoval pirátský obsah jisté technické znalosti a kompromisy v oblasti pohodlí, dnes mohou některé nelegální služby co do uživatelského zážitku konkurovat těm legálním.

To mění i otázku, kterou by si provozovatelé streamingových služeb měli klást. Nestačí pouze zjišťovat, zda je legální obsah dostatečně levný. Data naznačují, že stejně důležité může být, zda jej zákazník dokáže snadno najít, získat k němu přístup a sledovat jej bez zbytečných překážek. Současně je nutno počítat s pirátskou distribucí, která technologicky využívá stejné prostředí aplikací, připojených zařízení a internetové infrastruktury jako legální streaming. Pirátství se tak stává zároveň otázkou uživatelského zážitku i kybernetické bezpečnosti.

O studii: Dokument Next-Generation Anti-Piracy for TV and Video: Why the streaming era demands a shift from reaction to prevention vydala v červenci 2026 analytická společnost Omdia. Jeho autory jsou Rob Gallagher, hlavní analytik pro spotřebitelské technologie a služby, a Rik Turner, hlavní analytik pro kybernetickou bezpečnost. Studie vznikla na objednávku společnosti Verimatrix a zaměřuje se kromě proměny pirátství v éře streamingu také na důvody, proč je podle autorů nutné stále více kombinovat tradiční reaktivní nástroje ochrany obsahu s preventivními bezpečnostními mechanismy. Analýza vychází z průběžného výzkumu Omdia v oblastech televize a online videa, digitálního obsahu, spotřebitelského chování, kybernetické bezpečnosti a podnikových technologií. Spotřebitelská data použitá ve studii zahrnují mimo jiné online průzkum z listopadu 2025 mezi 21 806 lidmi ve věku 18–64 let v Austrálii, Brazílii, Francii, Německu, Japonsku, Mexiku, Španělsku, Velké Británii a USA. Údaje o důvodech využívání neautorizovaného videa vycházejí z odpovědí 4 499 respondentů ve stejných devíti zemích.

Zdroj: verimatrix.com