Stanovisko Asociace komerčních televizí k návrhu novely zákonů o médiích veřejné služby

KVĚTEN 2024

Návrh novely předložený v květnu 2024 vnímáme jako posun k nastavení dlouhodobě udržitelných pravidel financování duálního systému televizního vysílání v České republice. Současně však identifikujeme několik témat, která by bylo vhodné v průběhu legislativního procesu dále upravit pro zachování právní jistoty. Jedná se zejména o tyto okruhy:

  1. Vymezení veřejné služby a jejích úkolů ve stávajících zákonech o médiích veřejné služby je nejasné, a to jak ve vztahu k vlastnímu vysílání, tak ve vztahu k multimediálním službám a novým technologiím. Aby byl naplněn požadavek unijního práva na to, aby bylo vymezení veřejné služby co nejpřesnější[1], musí být stávající zákonné vymezení doplněno, ať již formou zákona, nebo jinou, pro média veřejné služby závaznou formou. Návrh novely obsahuje institut memoranda o způsobu výkonu veřejné služby, který by měl vymezení veřejné služby upřesnit, ale vznik memoranda se předpokládá teprve po účinnosti novely zákona a účinnosti navýšeného výběru koncesionářských poplatků.  Proto by bylo vhodné, aby návrhem novely bylo stanoveno, že závazné upřesnění vymezení veřejné služby (např. memorandem) musí časově předcházet jakémukoli budoucímu navýšení poplatků. Považujeme za velice vhodné, aby v procesu přijímání memoranda bylo formálně upraveno zapojení stakeholderů formou připomínek a povinnosti tyto připomínky vypořádat.                                                                                                                                                            x
  2. Nejsme přesvědčeni, že je vhodné, aby výše poplatků byla upravena pouze formou nařízení vlády, a máme za to, že by měla být upravena zákonem. Nesdílíme názor, že je vhodné umožňovat navyšování poplatků podle inflace, protože náklady vysílatelů veřejné služby podle inflace nerostou, ale pokud bude zvoleno takové řešení, mělo by případné navýšení formou nařízení vlády být jasně a striktně limitováno pouze splněním valorizačních kritérií.                                                                                                                                                                                            
  3. Ministerstvo deklarovalo, že média veřejné služby nemají být oprávněna ve svých službách na internetu a v aplikacích šířit obchodní sdělení. Návrh novely ale obsahuje výslovnou výjimku pro šíření obchodních sdělení v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání (video on demand), a to včetně video reklamy. Omezení obchodních sdělení v online službách (zákaz video reklamy) tak vyžaduje formulační úpravy příslušných ustanovení zákona.                                                                                                                                                                                                                                   
  4. Novela předpokládá omezení celkového rozsahu sponzorských vzkazů na programech ČT, nicméně žádným způsobem neupravuje přesun objemu sponzorských vzkazů mezi jednotlivými programy ČT. Bylo by tak vhodné doplnit celkový limit sponzorských vzkazů i maximálním rozsahem sponzorských vzkazů na jednotlivých programech.

[1] Sdělení Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání (2009/C 257/01) v odst. 45 stanoví následující: „Definice poslání veřejné služby by měla být členskými státy vymezena co nejpřesněji. Neměla by ponechávat žádnou pochybnost o tom, zda určitou činnost vykonávanou pověřeným provozovatelem zamýšlí členský stát zahrnout do poslání veřejné služby, či nikoli. Bez jasné a přesné definice povinností uložených veřejnoprávní vysílací organizaci by Komise nebyla schopna plnit své úkoly podle čl. 86 odst. 2.“ Nutnost co nejpřesnějšího vymezení veřejné služby vyplývá i z odst. 46 cit. Sdělení komise: „Jednoznačné stanovení činností spadajících do poslání veřejné služby je rovněž důležité pro soukromé provozovatele služeb, aby mohli plánovat své činnosti. Kromě toho by podmínky poslání veřejné služby měly být dostatečně přesné, aby orgány členských států mohly účinně sledovat jejich dodržování.