Vyjádření Asociace komerčních televizí k návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu (Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků) a mění směrnice 2010/13/EU

DUBEN 2024

Evropská rada dne 26. března 2024 přijala Evropský akt o svobodě médií (EMFA), jehož cílem má být zajištění svobody a plurality médií, stejně jako redakční nezávislosti. EMFA má vytvořit společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu EU, zavést opatření zaměřená na ochranu novinářů a poskytovatelů médií před politickými zásahy a má přinést i usnadnění přeshraničního působení médií v rámci EU.

Jako vysílatelé, sdružení v Asociaci komerční televizí (AKTV), jsme velmi bedlivě sledovali celý legislativní proces a aktivně jsme se zapojovali do diskusí o pozměňovacích návrzích, ať již vlastním jménem nebo prostřednictvím nadnárodních profesních asociací, se kterými spolupracujeme, neboť chápeme, že zmíněné nařízení může, a to i zásadním způsobem, ovlivnit nejen vysílatele, ale celý mediální trh Evropské unie.

Již v minulém roce jsme se vyjádřili, k tehdy ještě návrhu nařízení, v tom směru, že chápeme cíle, které Evropské komise sledovala předložením návrhu EMFA, ač jsme za vhodnější řešení považovali spíše uvolnění stávající regulace než další regulaci trhu. Ve zmíněném vyjádření z dubna minulého roku jsme upozornili na případné pozitivní přínosy, které jsme i přes shora uvedené, v textu EMFA od samého začátku spatřovali. Poukazovali jsme ovšem i na ustanovení, která bylo dle našeho názoru nutné dopracovat tak, aby vyhovovala stávající legislativě a brala v potaz i praktická očekávání trhu.

Nedostatky textu návrhu nařízení jsme spatřovali zvláště v nastavení nerovných povinností online platforem ve srovnáni s povinnostmi tradičních médií, když tyto jsou v určitých aspektech přímými soutěžiteli na trhu soutěžícími právě s tradičními médii o stejný okruh subjektů, respektive finančních alokací. V tomto směru EMFA doznala významných změn k tomu, aby se obecně pravidla transparentnosti vztahovala na veškeré aktéry mediálního trhu. V této souvislosti proto nemůžeme nezmínit, že oceňujeme výslovné zahrnutí online platforem do relevantních článků, jmenovitě kontroly slučování (fúzí), měření sledovanosti a státní reklamy. Ač jsme toho názoru, že definice měření sledovanosti ještě obsahuje některá problematická místa k vyjasnění, v globálním měřítku se nám dosažený kompromis jeví v tomto ohledu jako přijatelný.

Za velmi podstatné považujeme, že nařízení nijak nezasahuje do svobody projevu a nestanovuje žádné prostředky, které by členským státům umožnily regulovat samotný redakční obsah médií, naopak takové zásahy výslovně zakazuje (čl. 4 odst. 2). Jakékoliv snahy regulovat redakční obsah by přitom představovaly velké riziko pro demokracii a otevíraly cestu k jejich zneužití. Nařízení přitom uznává význam samoregulace, což je, mimo jiné, i v souladu s celkovou podporou samoregulační iniciativ z akčního plánu pro evropskou demokracii. Budeme proto podporovat smysluplnou samoregulaci tam, kde dává z pohledu zachování svobody slova a férového mediálního prostředí smysl a nepovede k ovlivňování redakční nezávislosti.

V této souvislosti je vhodné připomenout hojně diskutovanou pravomoc Evropské komise vydávat v některých oblastech prováděcí pokyny, v tomto ohledu je však ještě zřejmě předčasné více do hloubky hodnotit dopad předmětných ustanovení. Praxe prokáže, zda bude tento nástroj sloužit k zachování demokratických principů evropské společnosti. Členské státy by tak měly jít dále a preventivně zavádět robustnější záruky na ochranu svobody a plurality médií a práv novinářů.

Poslední ustanovení nařízení, která chceme zmínit, jsou ta, která obsahují ochranná opatření na ochranu novinářů a jejich zdrojů, přístup k ochraně redakční integrity. Redakční nezávislost je základní podmínkou demokracie a zaručuje možnost vést neomezenou a kritickou veřejnou debatu. Nařízení v tomto směru uznává jak potřebu zajištěné svobody redakčních rozhodnutí, tak nutnost postupovat v rámci zavedené redakční linie. Obecně bychom považovali jakýkoliv dodatečný zásah do vztahu vydavatele a redakčního týmu prostřednictvím případné další úpravy za kontraproduktivní a poškozující svobodu a pluralitu médií.

Co se týče ochrany novinářů a zdrojů, které pro svou práci používají, ohledně těchto pasáží se vedly velké diskuze na mnoha fórech a úrovních, a to až do úplného konce legislativního procesu. Máme obavu, že pravomoc použití špionážních zařízení ve veřejném zájmu je v nařízení pojata velmi široce a vzbuzuje tak obavy z toho, že v určitých situacích může poskytnout členským státům velký manipulační prostor bez jasně stanovených hranic.

Asi není nutné polemizovat s tím, že nezávislé mediální služby hrají na vnitřním trhu jedinečnou úlohu. Jak jsme již mnohokrát zdůrazňovali, vysílatelé byli i před přijetím EMFA dostatečně regulováni, včetně dobrovolných regulací prostřednictvím samoregulačních mechanismů, nicméně musíme akceptovat fakt, že se členské státy shodly na další – unijní regulaci. Je obvyklé, že každou novou právní úpravu prověří aplikační praxe, v tomto případě se bude jednat o trh celé Evropské unie s rozličnými poskytovateli mediálních služeb. S evaluačními mechanismy se počítá již nyní, započít mají na podzim roku 2029 a ač má jít především o zhodnocení fungování Evropského sboru pro mediální služby, který nahrazuje stávajícího regulátora ERGA, předpokládáme, že nezůstane jen u tohoto tématu, ale EMFA bude z hlediska funkčnosti a přiměřenosti zhodnocena jako celek.

Závěrem považujeme za vhodné zdůraznit, že věříme, že Evropský akt o svobodě médií splní svá očekávání v tom nejpodstatnějším ohledu, tedy bude úspěšně cílit proti snahám politiků zasahovat do redakční činnosti či ovlivnit nezávislost médií. To je hlavní cíl, jehož naplnění od nového nařízení očekáváme i my, a v této oblasti vidíme jeho hlavní budoucí úlohu.