Návrh velké mediální novely, která má zajistit vyšší objem financí pro ČT a ČRo, nelze přijmout bez diskuse o roli veřejné služby. Ta měla být na začátku příprav nové legislativy, říká prezidentka AKTV Klára Brachtlová.
Ministerstvo kultury připravilo návrh novely Zákona o České televizi, Zákona o Českém rozhlasu a Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (tzv. velká mediální novela) bez toho, aniž by definovalo úlohy veřejné služby a vymezilo, co je jejím obsahem. To je podle Kláry Brachtlové, prezidentky Asociace komerčních televizí (AKTV), která sdružuje největší komerční televizní skupiny Nova, Prima a také TV Óčko, nepřijatelné. Bez tohoto kroku nelze vyčíslit, jak velký objem by měla média veřejné služby obdržet, dodává. Říká také, že komerční televize návrh velké mediální novely, která má vést ke zvýšení poplatků pro ČT na 160 Kč měsíčně a pro ČRo na 55 Kč měsíčně, šokoval, protože nebyly přizvány k diskusím o jeho podobě.
Asociace komerčních televizí AKTV uvedla ve svém stanovisku několik důvodů, proč nesouhlasí s tzv. velkou mediální novelou. Jako jeden z důvodů jste uvedli, že legislativnímu návrhu měla předcházet diskuse o tom, co má veřejná služba obsahovat. Má AKTV představu, jak by měla veřejná služba v případě televizního vysílání vypadat?
Otázka podoby veřejné služby v televizním vysílání nemá jednoduchou odpověď. Jedna věc je samotná definice, která v nějaké podobě existuje, ale obtížnější je její kodifikace. Inspirujeme se v západních zemích, například u BBC, která veřejnou službu definuje pomocí pilířů strategických priorit. Uvítala bych, kdyby definice byla konkrétnější a stanovila i závazky počtu hodin věnovaných konkrétním obsahovým formátům. Narážíme ale tady na to, že žádná diskuse v tomto směru u nás neproběhla. Měla by se uskutečnit za účasti mediálních odborníků a měla by stát na začátku příprav legislativních změn.
AKTV není jediná, která mluví o nutnosti takové diskuse. Kdo by ji měl zorganizovat a kde by se měla odehrávat? Jsou Poslanecká sněmovna nebo Senát vhodné instituce pro takovou debatu?
Můžeme vyjít z nedávné zkušenosti, kterou máme s projednáváním novely zákona o audiovizi. Ministerstvo kultury v případě projednávání této novely uspořádalo pracovní skupinu se všemi dotčenými subjekty. Myslíme si, že projednávání změn Zákona o ČT vyžaduje to samé. Jde o důležitou změnu, která se týká celého mediálního trhu a uspořádat takovou diskusi je naprosto nezbytné.
Na druhou stranu ministr kultury Martin Baxa mluvil na tiskové konferenci, kde velkou mediální novelu představoval, o tom, že návrh je výsledkem ročních příprav. Nějaké diskuse tedy musely probíhat.
Naše přesvědčení vycházelo z toho, že pan ministr Baxa v červenci 2022 veřejně prohlásil, že vláda v rámci svého funkčního období koncesionářské poplatky zvyšovat nebude. Tím spíš byl pro nás výsledný návrh šokující. My jsme do žádné skupiny přizváni nebyli a ani jsme o podobě návrhu nebyli informováni. A není ani pravda, že by ministr kultury byl ohledně návrhu novely v čilém kontaktu s komerčními televizemi, jak tvrdil na tiskové konferenci.
Do poslední chvíle, čímž mám na mysli veřejnou tiskovou konferenci 5. září, jste tedy ani netušili, co novela obsahuje?
Ne, dozvěděli jsme se to až z tiskové konference a následně z materiálu, který ministerstvo vložilo do mezirezortního připomínkového řízení, tedy rovnou do legislativního procesu.
Je správné, že se stát stará o udržitelné financování médií veřejné služby, ale musí začít z jiného konce. Musí být detailně známo, na co peníze ČT používá, musí být definovány strategické priority veřejné služby a teprve na základě těchto kroků by se mělo vyčíslit, kolik Česká televize a také Český rozhlas na tuto službu potřebují.
Co pro vás bylo největším překvapením? Navrhovaná výše televizního poplatku, nebo rozšíření definice poplatníka?
Chápeme, že Zákon o České televizi je starý třicet let a že v době svého vzniku nepočítal s možnostmi sledování mediálního obsahu, které přinesou nové technologie. Z tohoto pohledu je rozšíření definice poplatníka pochopitelné. Za šokující ale považujeme navrhovanou výši televizního poplatku. Ministerstvo předpokládá, že Česká televize vybere z poplatků od domácností navíc 1,4 mld. Kč. To je extra velký objem peněz a v takovém případě musí být definováno, na co tyto prostředky Česká televize využije, protože v opačném případě mohou být vloženy do aktivit, které s veřejnou službou nemusejí souviset. Je správné, že se stát stará o udržitelné financování médií veřejné služby, ale musí začít z jiného konce. Musí být detailně známo, na co peníze ČT používá, musí být definovány strategické priority veřejné služby a teprve na základě těchto kroků by se mělo vyčíslit, kolik Česká televize a také Český rozhlas na tuto službu potřebují. A to nechávám stranou, že v celé západní Evropě probíhá debata o tom, zda koncesionářské poplatky jsou tím pravým způsobem pro financování médií veřejné služby (viz box na konci textu, pozn. red.). Návrh navíc předpokládá i změny výběru poplatků u firemních plátců, což je dalších 400 mil. Kč navíc. Tím se celková suma dostává na úroveň necelých dvou miliard korun pro ČT.
Z pohledu České televize a Českého rozhlasu je ale logický argument růstu cen od poslední úpravy televizního a rozhlasového poplatku před 15, resp. 18 lety. Za tu dobu se ceny navýšily více, než je navrhované navýšení poplatku. Podle odhadu ČT je tak reálná hodnota poplatku letos na úrovni 97 Kč, nikoli 135 Kč, tedy o 40 % nižší.
To sice ano, ale když srovnáme rozpočty všech českých televizí a vidíme, že ve výrobním úkolu představují náklady ČT dvě miliardy korun, což znamená, že ročně tuto částku investuje ČT do obsahu, tak je to neskutečně vysoký objem peněz. Znovu se tedy musíme ptát, proč neproběhne audit, za co televize peníze vynakládá, jestli jsou investice směřovány do činností spojenými s veřejnou službou a teprve na základě toho se nevyčíslí, o kolik je potřeba investice pro ČT navýšit.
Česká televize zavedla pro roky 2023 a 2024 úsporný plán, kterým zamýšlí v součtu za tyto dva roky ušetřit 910 mil. Kč. Hrubým průměrem je to tak více než 450 mil. Kč ročně.
Generální ředitel Petr Dvořák uvedl, že na účtech České televize budou letos 2 mld. Kč. Zdrojem těchto peněz jsou jednak zmíněné úspory a také vratka DPH z let 2011 a 2012 ve výši 460 mil. Kč (širší odpočty DPH mohou ČT a ČRo využívat do r. 2024, pozn. red.). Vycházíme tak z toho, že ČT má podle našeho názoru dostatečné rezervy na to fungovat ve stávajícím režimu financování ještě minimálně dva roky. To znamená, že diskuse o roli veřejné služby a o její podobě může probíhat, aniž by bylo ohroženo fungování ČT.
ČT má dostatečné rezervy, diskuse o roli veřejné služby a o její podobě může probíhat, aniž by bylo ohroženo fungování ČT.
AKTV ve svém stanovisku také poznamenala, že návrh novely předpokládá navýšení televizního poplatku, ale zachovává reklamu na ČT. Objem reklamy na ČT je v současnosti omezen na 0,5 % denního vysílacího času, navíc pro reklamu může ČT využít jen dvou svých kanálů. Ta poznámka může naznačovat, že by AKTV byla pro úplné odebrání reklamy z ČT. Je to tak?
Ano. Nejde totiž jen o klasickou televizní reklamu, ale také o sponzoring, což je z pohledu televizního diváka také reklama, ale zákon oba typy obchodního sdělení rozlišuje. Jen ze sponzoringu má ČT kolem 250 mil. Kč ročně, což jsou peníze, které patří komerčnímu trhu. Za nás je tedy postoj jednoznačný: média veřejné služby nemají konkurovat komerčním médiím ve způsobu financování svého provozu.
Když ale přihlédneme k aktuální situaci na trhu s televizní reklamou, který v podstatě ovládají dva subjekty – TV Nova a Media Club -, tak se dostávají na hranice vyprodanosti svých reklamních kapacit. Byl by tedy komerční TV trh vůbec schopen tyto peníze absorbovat?
Jde o to, že sponzoring má ze zákona jinou definici a nepodléhá zákonným limitům klasické reklamy. Komerční televize mají prostor tyto peníze absorbovat.
Média veřejné služby nemají konkurovat komerčním médiím ve způsobu financování svého provozu.
Zmiňovaná ve vašem stanovisku byla také spojitost novelizace Zákona o audiovizi s novelou o navýšení poplatků pro ČT, čímž vám měl podle vašeho sdělení argumentovat ministr Baxa. Můžete to upřesnit?
Mezi přípravami obou těchto novel žádné spojení není, i když pan ministr naznačoval opak. Ve světle mediální novely je ale třeba připomenout, že novela zákona o audiovizi zavazuje komerční subjekty odvádět ze streamovacích služeb 2 % svých ročních příjmů, plus k tomu ještě nově přináší povinnost přímých investic do české audiovizuální tvorby. Novelizovaný zákon má vstoupit v platnost v roce 2025, což následně přinese na trh značný objem peněz. Pokud se k tomu přidá ještě navýšení peněz pro ČT, objem prostředků na audiovizuálním trhu se významně zvýší. Proto máme vážné obavy z rozkolísání trhu a z velké inflace vstupních cen. Jsme malý trh, s omezenými kapacitami, na což narážíme mnohdy již dnes. A teď si představte, že v jeden rok se na trhu objeví dvě miliardy korun navíc.
Financování médií veřejné služby v Evropě
- Financování prostřednictvím poplatku placeného občany. Země, ve kterých je koncesionářský poplatek vybírán, jsou následující: Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovinsko a Velká Británie.
- Převážné financování veřejnoprávních médií z rozpočtu probíhá v Belgii, Bulharsku, Estonsku, na Kypru, v Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, na Maltě, v Nizozemsku, Rumunsku, ve Španělsku a na Slovensku.
- Méně rozšířený je způsob placení veřejnoprávních médií spolu s elektřinou, jak se tomu děje v Itálii, Portugalsku a Řecku, či vybírání poplatku pomocí speciální daně z veřejnoprávního vysílání, jak tomu je ve Finsku, Francii a Švédsku.
- Severské státy: namísto koncesionářských poplatků mají zavedenu tzv. vysílací daň (Norsko, Island, Finsko, Švédsko).
Příklady změn v některých zemích
- Nizozemsko: koncesionářské poplatky byly zrušeny v roce 2000, od té doby je nizozemské veřejnoprávní vysílání Nederlandse Publieke Omroep (NPO) v zásadě financováno pomocí ročních státních dotací.
- Dánsko: přechod od koncesionářského poplatku na financování ze státního rozpočtu. V Dánsku se od roku 2018 až do konce roku 2021 hradil koncesionářský poplatek, od roku 2022 jej nahradilo financováním ze státního rozpočtu.
- Francie: v červenci 2022 francouzský parlament schválil konec hrazení koncesionářských poplatků, opuštěný model je nahrazen navýšením DPH o minimální výši.
- Rakousko: v první polovině roku 2023 bylo rozhodnuto, že ORF změní systém financování. Novým modelem se sníží koncesionářský poplatek: nově bude činit 15,30 eur měsíčně (na domácnost) místo GIS (vázaný na přístroj).
- Švýcarsko: televizní a rozhlasové poplatky tvoří 81 procent rozpočtu neziskové veřejnoprávní korporace SRG SSR. Po referendu konaném před několika lety se změnila konstrukce poplatků. Místo 451 švýcarských franků za rok se od ledna 2019 hradilo 365 švýcarských franků ročně. Od ledna 2021 poplatky klesly na 335 franků.
- Norsko: do roku 2019 byla NRK financována prostřednictvím koncesionářského poplatku, který byl spojen s vlastnictvím televizního přijímače, od tohoto modelu bylo ustoupeno. Od roku 2020 je NRK financována ze státního rozpočtu. Každý, kdo má určitý příjem, musí formou daní uhradit částku na financování NRK. Běžná domácnost v praxi zaplatí na dani NRK zhruba stejnou částku, jakou dříve platila na dani z vysílání, ale daň již není spojena s vlastnictvím televizoru.
- Velká Británie: od minulého roku probíhá diskuze, jak bude BBC financována v dalším cyklu svého fungování, tedy od roku 2027. Zvažují se jednotlivé možnosti budoucího financování BBC.
Klára Brachtlová, prezidentka AKTV
Prezidentkou AKTV je od začátku roku 2023, od ledna téhož roku byla jmenována na pozici Chief External Affairs společnosti CME, mateřské firmy TV Nova. V sekci financí skupiny Nova působila od roku 2007. Zastávala postupně pozice v oblasti reportingu, finančního plánování a analýz, od roku 2012 byla zástupkyní finančního ředitele, od roku 2014 finanční ředitelkou, později jednatelkou a od roku 2019 generální ředitelkou TV Nova.
Zdroj: mediaguru.cz
